Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Úchylem proti své vůli

30. 12. 2016 9:27:29
„Koukej vodsuď vypadnout ouchyle, tady si hrajou děti.“ Krve by se ve mně v ten moment nedořezal. Ještě před chvilkou nic k té tragédii nesměřovalo.

Procházím se psem v letním podvečeru starým sídlištěm se vzrostlou vegetací, tak jako mnohokrát už předtím.

„Je to tady samej cígoš,“ jen tak si prohodím pro sebe. Jejich děti řádí na přilehlém hřišti, jejich mámy a možná i babičky, posedávají po lavičkách.

„Co blbneš,“ okřiknu se, „jen si vzpomeň na svoje dětství“. Naše ulice byla celodenním dětským kolbištěm a naše mámy po parném letním dnu, opustily svoje plotny, aby si venku popovídaly a užily milosrdný večerní chládek. Do toho přicházeli tátové z práce a i jim se moc nechtělo do rozpálených domů. Někteří usedli na podezdívky plotů a připojili se k sousedskému klábosení. Prostě, když mezi domy zavanul osvěžující vánek, ulice ožila křikem dětí a okřikováním rodičů, kteří se snažili mezi řečí, svoje potomstvo mírnit. Moc se jim to nedařilo, musím přiznat, my uliční potěr jsme byli hodně z divokých vajec.

Vracím se do přítomnosti a konstatuji, že žádné cikánské sídliště to není. Gádžové dřepí doma a jen Romové se ještě umí těšit z letních večerů stejně jako ukřičení cvrčci z přilehlých houštin.

A pak se to stalo. Sotva minu tři babky na lavičce, se kterými jsem se pozdravil, můj pes vyrazí do roští. Asi kočka, tedy nic zvláštního, kdyby to nebylo ve chvíli, kdy jsem si povytahoval kalhoty. Jak jsem Bobše přes vodítko brzdil, zavadil jsem o kaloun, který kalhoty drží v mém nečitelném pase. Pásek se trochu povolil a zauzloval na větším průměru a kaťata spadla skoro až na kolena. Ty kalhoty mají takový pytlový střih, já je mám rád, protože když si je zapínám, nevysmívají se mi, že jsem tlusťoch. Hned jsem je vytáhl zpátky tam, kde mají být a rozhlížím se, zda můj striptýzek někdo neviděl. Rozvázat uzlík na kalounu se pokouším naslepo, protože přes břicho na něj stejně nevidím a tak není divu, že se mi to moc nedaří.

Ne ne, takhle s tím nic neudělám. Zalezu víc do roští pod milosrdnou větev košaté borovice a spustím kalhoty na kolena, abych na problém v předklonu lépe viděl. Ale moc to nejde. Zdá se mi, že čím víc kaloun rozvazuji, tím víc ho utahuji. Po chvíli ztrácím nervy. Proklínám psa i vedro, které mi rosí čelo. Proklínám svojí stařeckou slepotu, protože nemám brýle a chvíli plaše, pak vztekle se rozhlížím po okolí. Já ten pitomej uzel vážně nerozvážu. Jak se dostanu domů. Cítil jsem se na dně. Jenže to dno mělo teprve přijít.

„Koukej vodsuď vypadnout ouchyle!!!!“ Za mnou stojí cikán jak hora a za ním babky, se kterými jsem se před chvílí zdravil a které do plamenného odhodlání svého vojevůdce přikládají další polínka, jakože to znají, že je to dneska samej úchyl, jo jo, je toho plná televíze.

Víte, můžete mít i bojovné srdce, ale když vás někdo načapá s kalhotami na půl žerdi, srdnatost v sobě hledáte jen těžko. Přesto jsem se ohradil.

„Prasknul mi pásek,“ vysvětluji. „Né pásek, kaloun se mi zasukoval, rozumějte zauzloval, nemůžu ho znova zavázat, kalhoty v pase nedrží a domů to mám skoro dva kiláky. Jestli mi nemůžete pomoc, tak mě aspoň politujte, stát se to může každýmu.“

Báby ještě chvilku remcaly, ale hromotluk měl pochopení a rozpaženýma rukama své spolubojovnice vracel zpátky na lavičku. Já po chvíli dostal spásný nápad a kalhoty jsem přes ten pitomej povolenej kaloun pověsil na karabinku od klíčů, které nosím na krku. Nebylo to nijak komfortní řešení. Provázek s klíči nebyl moc dlouhý a tak mi nohavice vyjely nad kotníky a rozkrok kalhot se mi zařízl do zadku. Trochu jsem to kompenzoval předklonem, ale řešení to bylo a já vyrazil k domovu. Nejdu dlouho a za mnou se ozve –

„Haló pane, počkejte!,“ s křikem mě dohání malý kluk na kole. Na žádné čekání nemám náladu a tak jen mávnu rukou a pod vousy zahudrám.

„Běžte všichni cígoši ke všem čertům, dejte mi už pokoj“. On mě ale dožene.

„To vám posílá táta“ a otvírá malou dlaň, ve které je zmuchlaný provázek. Přiznávám, že jsem se zastyděl - obyčejný provázek a ne obyčejný pocit.

Autor: Zdeněk Kloboučník | pátek 30.12.2016 9:27 | karma článku: 24.79 | přečteno: 1342x

Další články blogera

Zdeněk Kloboučník

Hele, na Taliány nenadávej

...ty jsou jediný, kdo může ještě Evropu probudit,“ povídá mi soused mudrlant. „Co to říkáš, dyť páchají sebevraždu v přímým přenosu,“ tvrdě nesouhlasím a dodám, že když to tak pozoruju, zdá se mi, že jsou padlí na makovici.

11.7.2017 v 9:32 | Karma článku: 32.66 | Přečteno: 927 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Dříve auta děti nepřejížděla, úchylové nebyli a v bazénech jim nehrozilo utopení

No, muselo to tak nějak být, jinak si nedovedu vysvětlit, jak nás naše mámy dokázaly samotné pustit na vzdálené koupaliště v Divoké Šárce.

26.6.2017 v 20:22 | Karma článku: 33.36 | Přečteno: 1368 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Katka se k problému postavila čelem, zní z ČSSD

Přestože fotbal nesleduji, všimnul jsem si, že na některých utkáních se skanduje „Pelta ven!“ Že naše nejvyšší liga je občas cinknutá, mi také neušlo.

30.5.2017 v 17:18 | Karma článku: 35.52 | Přečteno: 992 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Komu zvoní hrana?

Kdo sleduje politické dění přes okno svých obrazovek, musí mít jasno, Babiš a prezident je zlo. Na parlamentním pranýři přivázaný ministr financí, byť ve své funkci úspěšný, neměl nejmenší šanci.

12.5.2017 v 11:45 | Karma článku: 32.49 | Přečteno: 743 |

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Každý měsíc to krvácí a stejně to nezdechne

Půjčila jsem si větu z jednoho trošku hrubostí k ženám oplývajícího vtipu. Můj muž si teď dva dny krvácel z pupíku a spotřebovala jsem na něj veškerý obvazový materiál a též asi osm menstruačních vložek.

20.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 6.82 | Přečteno: 206 | Diskuse

Karel Trčálek

Hledání ztraceného šílenství

Může mi někdo vysvětlit (rozumně samozřejmě), proč dobrá polovina lidí pod mými blogy mluví stylem, jako by byli z nějaké ujeté maloruské sekty?

20.7.2017 v 17:27 | Karma článku: 6.30 | Přečteno: 124 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Multikulturalismus a realita

Všechno podstatné je vlastně obsaženo v názvu článku Jiřího Turnera „Multikulturalismus nefunguje, multikulturalismus existuje“, který byl podnětem k tomuto mému textu. Je to tak, různé „kultury“ se mísily už v prehistorii...

20.7.2017 v 15:06 | Karma článku: 15.84 | Přečteno: 1425 | Diskuse

Tomáš Králíček

Zkorumpovaná městská rada? Švába na ni!

Není až tak výjimečné, když jsou politici zkorumpovaní, když sami nedodržují zákony, případně si je přetvářejí k obrazu svému. Možná o to výjimečnější je, podaří-li se je odhalit a potrestat tak, že na to nikdy nezapomenou.

20.7.2017 v 14:13 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 274 | Diskuse

Libuse Palkova

Kdyby muži mohli otěhotnět

"Kdyby muži mohli přijít do jiného stavu, už dávno by prosadili za znásilnění trest smrti". Tahle moudrost doktora Plzáka není ani zdaleka tak známá, jako profláknuté „zatloukat, zatloukat, zatloukat", ale je vtipná.

20.7.2017 v 13:09 | Karma článku: 15.27 | Přečteno: 484 | Diskuse
Počet článků 101 Celková karma 33.51 Průměrná čtenost 1168
Důchodce, pejskař, domácí kutil , zahradník


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.