Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Úchylem proti své vůli

30. 12. 2016 9:27:29
„Koukej vodsuď vypadnout ouchyle, tady si hrajou děti.“ Krve by se ve mně v ten moment nedořezal. Ještě před chvilkou nic k té tragédii nesměřovalo.

Procházím se psem v letním podvečeru starým sídlištěm se vzrostlou vegetací, tak jako mnohokrát už předtím.

„Je to tady samej cígoš,“ jen tak si prohodím pro sebe. Jejich děti řádí na přilehlém hřišti, jejich mámy a možná i babičky, posedávají po lavičkách.

„Co blbneš,“ okřiknu se, „jen si vzpomeň na svoje dětství“. Naše ulice byla celodenním dětským kolbištěm a naše mámy po parném letním dnu, opustily svoje plotny, aby si venku popovídaly a užily milosrdný večerní chládek. Do toho přicházeli tátové z práce a i jim se moc nechtělo do rozpálených domů. Někteří usedli na podezdívky plotů a připojili se k sousedskému klábosení. Prostě, když mezi domy zavanul osvěžující vánek, ulice ožila křikem dětí a okřikováním rodičů, kteří se snažili mezi řečí, svoje potomstvo mírnit. Moc se jim to nedařilo, musím přiznat, my uliční potěr jsme byli hodně z divokých vajec.

Vracím se do přítomnosti a konstatuji, že žádné cikánské sídliště to není. Gádžové dřepí doma a jen Romové se ještě umí těšit z letních večerů stejně jako ukřičení cvrčci z přilehlých houštin.

A pak se to stalo. Sotva minu tři babky na lavičce, se kterými jsem se pozdravil, můj pes vyrazí do roští. Asi kočka, tedy nic zvláštního, kdyby to nebylo ve chvíli, kdy jsem si povytahoval kalhoty. Jak jsem Bobše přes vodítko brzdil, zavadil jsem o kaloun, který kalhoty drží v mém nečitelném pase. Pásek se trochu povolil a zauzloval na větším průměru a kaťata spadla skoro až na kolena. Ty kalhoty mají takový pytlový střih, já je mám rád, protože když si je zapínám, nevysmívají se mi, že jsem tlusťoch. Hned jsem je vytáhl zpátky tam, kde mají být a rozhlížím se, zda můj striptýzek někdo neviděl. Rozvázat uzlík na kalounu se pokouším naslepo, protože přes břicho na něj stejně nevidím a tak není divu, že se mi to moc nedaří.

Ne ne, takhle s tím nic neudělám. Zalezu víc do roští pod milosrdnou větev košaté borovice a spustím kalhoty na kolena, abych na problém v předklonu lépe viděl. Ale moc to nejde. Zdá se mi, že čím víc kaloun rozvazuji, tím víc ho utahuji. Po chvíli ztrácím nervy. Proklínám psa i vedro, které mi rosí čelo. Proklínám svojí stařeckou slepotu, protože nemám brýle a chvíli plaše, pak vztekle se rozhlížím po okolí. Já ten pitomej uzel vážně nerozvážu. Jak se dostanu domů. Cítil jsem se na dně. Jenže to dno mělo teprve přijít.

„Koukej vodsuď vypadnout ouchyle!!!!“ Za mnou stojí cikán jak hora a za ním babky, se kterými jsem se před chvílí zdravil a které do plamenného odhodlání svého vojevůdce přikládají další polínka, jakože to znají, že je to dneska samej úchyl, jo jo, je toho plná televíze.

Víte, můžete mít i bojovné srdce, ale když vás někdo načapá s kalhotami na půl žerdi, srdnatost v sobě hledáte jen těžko. Přesto jsem se ohradil.

„Prasknul mi pásek,“ vysvětluji. „Né pásek, kaloun se mi zasukoval, rozumějte zauzloval, nemůžu ho znova zavázat, kalhoty v pase nedrží a domů to mám skoro dva kiláky. Jestli mi nemůžete pomoc, tak mě aspoň politujte, stát se to může každýmu.“

Báby ještě chvilku remcaly, ale hromotluk měl pochopení a rozpaženýma rukama své spolubojovnice vracel zpátky na lavičku. Já po chvíli dostal spásný nápad a kalhoty jsem přes ten pitomej povolenej kaloun pověsil na karabinku od klíčů, které nosím na krku. Nebylo to nijak komfortní řešení. Provázek s klíči nebyl moc dlouhý a tak mi nohavice vyjely nad kotníky a rozkrok kalhot se mi zařízl do zadku. Trochu jsem to kompenzoval předklonem, ale řešení to bylo a já vyrazil k domovu. Nejdu dlouho a za mnou se ozve –

„Haló pane, počkejte!,“ s křikem mě dohání malý kluk na kole. Na žádné čekání nemám náladu a tak jen mávnu rukou a pod vousy zahudrám.

„Běžte všichni cígoši ke všem čertům, dejte mi už pokoj“. On mě ale dožene.

„To vám posílá táta“ a otvírá malou dlaň, ve které je zmuchlaný provázek. Přiznávám, že jsem se zastyděl - obyčejný provázek a ne obyčejný pocit.

Autor: Zdeněk Kloboučník | pátek 30.12.2016 9:27 | karma článku: 25.06 | přečteno: 1346x

Další články blogera

Zdeněk Kloboučník

Velký zadek, základ rodinného štěstí

Na tohle krédo svého brášky jsem si vzpomněl, když mi z obrazovky sdělila jedna, prý budoucí manekýnka, že holky s velkými zadky se hodí tak akorát k plotně.

13.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 35.45 | Přečteno: 2801 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ten dědek vod vedle je včelař, no to sme si naběhli

Těsně před důchodem jsme se s manželkou dohodli, že dáme Praze vale a někde na klidném venkově si postavíme svůj malý svět – domeček se zahrádkou.

30.8.2017 v 13:50 | Karma článku: 36.58 | Přečteno: 1794 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Proč do tý politiky lez?

„No protože je nenažranej,“ vystřelí od boku každý, kdo vidí do Babiše jak do hubený kozy. A když přidáte otázku, proč podpora ANO setrvale atakuje hranici 30 %, no tak to je taky jednoduchý, protože lidi jsou blbí.

20.8.2017 v 17:34 | Karma článku: 28.24 | Přečteno: 1058 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Pionýři, pionýři, malované děti...

...nasedají do lodiček, jako šipky letí.“ Jo, to jsme zpívali jako socialistický potěr v polovině minulého století. Většinou jsme žádné lodičky neměli, ale všichni jsme měli pionýrské šátky, o nichž se zase pělo, že –

5.8.2017 v 12:00 | Karma článku: 20.57 | Přečteno: 751 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

Třída all inclusiv

...aneb malé "třídní foto", tedy popis toho, co musí český učitel v průměrné třídě zvládnout za dopoledne. Připočtěme k tomu dvě až tři hodiny odpoledne u počítače nad administrativní prací a pár hodin týdně na schůzích.

24.9.2017 v 17:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 20 | Diskuse

Libuse Palkova

Bezdomovci

V naší soutěži jsme probrali kdeco-politiku, sex, atomové elektrárny, policajty, tchýně, ale co běžný občan? Co všichni naši pracující, nezaměstnaní, důchodci či bezdomovci? Právě těm posledně jmenovaným se budeme dnes věnovat.

24.9.2017 v 16:06 | Karma článku: 7.85 | Přečteno: 302 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět dobrých důvodů proč vstoupiti do stavu manželského

Jo, všechno o tom už bylo napsáno, řečeno, zdokumentováno. Jeden čas jsem byla zavilou nepřítelkyní stavu manželského. Ale... Znám pět skutečně dobrých důvodů, proč se mají lidi vzít když už spolu chtějí žít.

24.9.2017 v 14:44 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 402 | Diskuse

Vratislav Kozak

Transformace pivovarství v České republice

Stať byla publikována již v roce 1998. Naplnily se předpoklady autora, že dojde ke koncentraci pivovarského průmyslu a prodeji nejvýznamnějších producentů piva zahraničním zájemcům.

24.9.2017 v 12:51 | Karma článku: 5.41 | Přečteno: 204 | Diskuse

Václav Toman

Jak souvisí držení těla a naše myšlenky?

Doba čtení: 3 minut Při vzpřímeném držení těla si vybavíme spíše pozitivní vzpomínky. Jak je to možné?

24.9.2017 v 11:35 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 283 | Diskuse
Počet článků 105 Celková karma 30.21 Průměrná čtenost 1192
Důchodce, pejskař, domácí kutil , zahradník


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.