Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dyť ta jachta musela stát balík, a že pak nekrásnější věci jsou zadarmo

26. 03. 2017 22:30:19
Začátkem devadesátých let, hned po Sametovce, se u nás s cestovkami roztrhl pytel. Co dříve bylo skoro nemožné, najednou bylo velice jednoduché.

Stačilo hodit batoh s konzervami a spacákem na záda, podepřít to nějakou tou valutou, dřepnout si do autobusu a jelo se. Směry byly různé, ale jako suchozemci jsme většinově mířili k mořím.

„Jéé, moře,“ tehdy povstali všichni v autobusu a zvědavě koukali na vzdálenou modrou plochu, která se přerušovaně objevovala na obzoru mezi kopci. To už je skoro minulostí – škoda.

Stará Ešelka (autobus) odbočila z hlavní do hlubokého zálivu a my utrmácení dlouhou jízdou se vyvalili ven. Posedali jsme si na lavičky do stínu borovic a kochali se vůní moře s náruživostí, kterou dokáže pochopit jen suchozemec. Zátoka jak vystřižená z reklamního letáku. Odpolední vánek příjemně chladil a vlnky od něho pohupovaly bílou jachtou, která spala zakotvená u krátkého mola. Až na křik cikád bylo ticho, jen v lanoví u vrcholku stěžně cinkalo kování. Jachta je symbol volnosti a my baťůžkáři, poskládání po lavičkách, si ten osvobozující pocit užívali plnými doušky i s ní.

Netrvalo dlouho a paluba té bílé krasavice začala ožívat. Až mě překvapilo, kolik lidí se vyrojilo z kajut. Během chvilky na lodi začal mejdan. Z reproduktorů vyrazila po okolí popíková melodie, která křik cikád zahnala do role komparzu. Mladší část posádky rozpustile skákala do vody, starší posedali kolem stolu, od kterého se ozývalo cinkání příborů a osvěžující zvonění plných sklenic. Určitě jsem jim i trochu záviděl. Snad ani tak ne tu hojnost jejich stolu, protože i paštika namazaná na krajíc není vůbec špatná, ale spíše tu šanci, dnes být zde a zítra bůhví kde. Toho „kde“, jehož hranice tvoří jen naše fantazie a odhodlání.

Od lodi nás dělilo asi patnáct metrů a já si po chvíli chtěl přesednout na vzdálenější lavičku, protože jsem si v radovánkách jachetního luxusu připadal trochu jako vetřelec a trochu jako čumil.

„Ne, nikam nechoďte, mladý muži,“ povídá mi lavičková sousedka, která si nešikovně otvírá konzervu.

„Nechcete s tím pomoc, paní profesorko?“, nabízím svoje šikovnější ruce. Starší drobná dáma, která je z jiné party účastníků zájezdu a kterou její přátelé oslovují akademickým titulem, je ale palice dubová.

„Ne nechci, já tu konzervu zvládnu, jen jsem vám chtěla říct, abyste nikam nechodil, protože jste asi nepochopil, že sedíte v hledišti a ty tam na lodním jevišti pro nás právě hrají divadelní představení s názvem „Holoto, to koukáte, jak vypadá úspěch“. Pokrčil jsem rameny a než jsem nejistě připustil, že možná na tom něco bude, ona smířlivě a s úsměvem dodala. „Nemějme jim to za zlé, všichni jsme trochu exhibicionisté a každý úspěch potřebuje publikum, jinak to není ono.“

Dál jsme klábosili už na jiné téma, když do zátoky zamířila velká motorová jachta. Opatrně, až majestátně vplouvala do zálivu a pak se skoro zastavila. Ve své mohutnosti byla nepřehlédnutelná. I naši herci z plachetnice přerušili exhibici. Ani oni nedokázali skrýt svůj úžas, který snad byl ještě větší než náš, autobusových poutníčků. Jen paní profesorka, začtená do turistické brožůrky, neprojevila ani špetku zájmu.

Najednou kapitánovi té luxusní obludy jakoby ruplo v bedně. Přidal plný plyn a vypálil do lůna zátoky. Před pláží udělal prudký obrat a vyrazil na volné moře, zanechávajíc za sebou brázdu jak letadlová loď Enterprise. Námořníci z naší jachty, znalí co je vlnobití, skočili k prostřenému stolu, každý něco rychle pochytal, snad jen pár skleniček popadalo.

Dopadlo to dobře. Chvilku se ještě na palubě uklízelo, než kajuta pohltila poslední z posádky. I lodní Hi-Fi ztichlo a vrátilo prostor neúnavnému křiku cikád. Během krátkých minut se vše uklidnilo. Drobné vlnky zase kolébavě pohupovaly krásnou lodí, která pomalu jakoby usínala a přívětivý vánek plnil naše čichové buňky vůní moře, kterou mnozí z nás vnímali poprvé v životě.

„To je paráda,“ proběhlo mi hlavou.

„To je paráda, co pane kolego,“ přerušila naše mlčení paní profesorka, pasující mě na svého kolegu. „Je to svatá pravda, nejkrásnější věci jsou zadarmo.“

Autor: Zdeněk Kloboučník | neděle 26.3.2017 22:30 | karma článku: 11.34 | přečteno: 492x

Další články blogera

Zdeněk Kloboučník

Hele, na Taliány nenadávej

...ty jsou jediný, kdo může ještě Evropu probudit,“ povídá mi soused mudrlant. „Co to říkáš, dyť páchají sebevraždu v přímým přenosu,“ tvrdě nesouhlasím a dodám, že když to tak pozoruju, zdá se mi, že jsou padlí na makovici.

11.7.2017 v 9:32 | Karma článku: 32.66 | Přečteno: 927 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Dříve auta děti nepřejížděla, úchylové nebyli a v bazénech jim nehrozilo utopení

No, muselo to tak nějak být, jinak si nedovedu vysvětlit, jak nás naše mámy dokázaly samotné pustit na vzdálené koupaliště v Divoké Šárce.

26.6.2017 v 20:22 | Karma článku: 33.36 | Přečteno: 1368 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Katka se k problému postavila čelem, zní z ČSSD

Přestože fotbal nesleduji, všimnul jsem si, že na některých utkáních se skanduje „Pelta ven!“ Že naše nejvyšší liga je občas cinknutá, mi také neušlo.

30.5.2017 v 17:18 | Karma článku: 35.52 | Přečteno: 992 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Komu zvoní hrana?

Kdo sleduje politické dění přes okno svých obrazovek, musí mít jasno, Babiš a prezident je zlo. Na parlamentním pranýři přivázaný ministr financí, byť ve své funkci úspěšný, neměl nejmenší šanci.

12.5.2017 v 11:45 | Karma článku: 32.49 | Přečteno: 743 |

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Každý měsíc to krvácí a stejně to nezdechne

Půjčila jsem si větu z jednoho trošku hrubostí k ženám oplývajícího vtipu. Můj muž si teď dva dny krvácel z pupíku a spotřebovala jsem na něj veškerý obvazový materiál a též asi osm menstruačních vložek.

20.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 6.82 | Přečteno: 246 | Diskuse

Karel Trčálek

Hledání ztraceného šílenství

Může mi někdo vysvětlit (rozumně samozřejmě), proč dobrá polovina lidí pod mými blogy mluví stylem, jako by byli z nějaké ujeté maloruské sekty?

20.7.2017 v 17:27 | Karma článku: 6.30 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Multikulturalismus a realita

Všechno podstatné je vlastně obsaženo v názvu článku Jiřího Turnera „Multikulturalismus nefunguje, multikulturalismus existuje“, který byl podnětem k tomuto mému textu. Je to tak, různé „kultury“ se mísily už v prehistorii...

20.7.2017 v 15:06 | Karma článku: 15.84 | Přečteno: 1463 | Diskuse

Tomáš Králíček

Zkorumpovaná městská rada? Švába na ni!

Není až tak výjimečné, když jsou politici zkorumpovaní, když sami nedodržují zákony, případně si je přetvářejí k obrazu svému. Možná o to výjimečnější je, podaří-li se je odhalit a potrestat tak, že na to nikdy nezapomenou.

20.7.2017 v 14:13 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 274 | Diskuse

Libuse Palkova

Kdyby muži mohli otěhotnět

"Kdyby muži mohli přijít do jiného stavu, už dávno by prosadili za znásilnění trest smrti". Tahle moudrost doktora Plzáka není ani zdaleka tak známá, jako profláknuté „zatloukat, zatloukat, zatloukat", ale je vtipná.

20.7.2017 v 13:09 | Karma článku: 15.27 | Přečteno: 488 | Diskuse
Počet článků 101 Celková karma 33.51 Průměrná čtenost 1168
Důchodce, pejskař, domácí kutil , zahradník


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.