Konstatování, že se nám migrační vlna vyhýbá je pravdivé, přesnější je však říci, že se nás spíše štítí.
Vyšlo najevo, že naše vláda tiše a nenápadně kývla na startovací kvótu 1600 jedinců. Pan Chovanec si ale postěžoval, že Italové, či Řekové nejsou schopni tento počet migrantů dodat. Vypadá to, že jakmile se vytipovaní jedinci v přeplněných jižních utečeneckých táborech dozvědí, kam je chtějí šoupnout, v azylovém řízení nespolupracují, nebo dokonce někam zmizí. Raději volí dočasnou nejistotu než jistotu, že je v Česku zavřou do chlívků. Nakonec, už jsme pár těch trpících tady také měli. S velkou slávou je přivezli armádním speciálem, s velkou slávou se s nimi nechali fotit i někteří politici a stejně nám ti nevděčníci utekli a ani nepoděkovali.
Nedivme se jim. Proč by měli začínat nový život v chudší části Evropy a proč by se měli učit jazyk, se kterým se nikde jinde nedomluví a který je tak složitý, že s ním máme problém i my. A tak naši národní buditelé, kteří v devatenáctém století kodifikovali naší mateřštinu a které jsem tak často proklínal nad známkami mých diktátů, vytvořili nechtěně jakousi hráz. Jazykovou bariéru, která je snad pevnější než naše pohraniční hvozdy i se zbytky betonových pevností.
S tím holým zadkem v nadpisu jsem to trochu přehnal. My, ukáznění Češi, víme ze statistických údajů, že se máme jako nikdy v historii. Jó, trochu reptáme, ale jinak dobrý. To si ale nemyslí migranti i přesto, že většinou svůj zadek mají daleko holejší než my. A tak to zatím vypadá, že i kdybychom se chtěli v migrační vlně chovat solidárně, o naší solidaritu ti, kterých se to týká, vlastně vůbec nestojí.
Vědí to i bruselští konšelé a tak špekulují co s tím. Zazněl nápad na sjednocení vyplácených sociálních dávek pro celou EU. To je takový nesmysl, že to z Bruselu jen plaše zašeptali.
Také jste možná zaznamenali, jak paní „My to zvládneme“, nabádá své nové poddané, aby se rozptýlili i po německém venkově. Že je tam více místa, větší prostor pro vlastní realizaci než pod stany v městských parcích, či v nahuštěných sběrných táborech. Ani v chudší východní části Německa již migranti nechtějí zůstávat. Až příslušný úřad musel vydat befel, že dva roky se nesmí hnout z určeného místa. No prostě jedna křeč za druhou.
Že jednou budu blahořečit Dobrovskému či Jungmannovi za to, co z naší mateřštiny udělali, jsem netušil. Že přivřu očko i nad výkonem bývalých vlád, které s dokonalostí vlastní neschopnosti z nás dokázali udělat evropské občany druhé kategorie, tak tomu bych také nevěřil. Jak je vše relativní.
Já si fakt nestěžuju, u mě dobrý. Jen s jízlivým úsměvem čekám, co bruselští kormidelníci vymyslí. Já bych jim i poradil, ale vážně mě nic nenapadá. Ale jo, kvóty se nechají nadiktovat. Asi to nebude nic složitého, prostě počty, na které stačí obyčejná kalkulačka. Vypadá to ale, že ta čísla budou fungovat jen na papíře. Počkejme si.
Jak říkám, u mě dobrý.
