Kam zmizeli ptáci?

Ptá se moje žena na konci minulé zimy. Otázku pověsila jen tak do prostoru, o můj úsudek vlastně ani nestála a já nevím, proč jsem nemlčel. Asi proto, že jsem si v duchu řekl, „ta má ale starosti“.

      „No, kde by byli,“ povídám. „Jsou zalezlí před tou zimní slotou někde v roští, co roste kolem našeho baráku.“

      „Ale co to povídáš za blbosti. Koncem každý zimy slunečnici na krmení ještě dokupuju a letos jí máme dole ještě skoro půl pytle,“ brání svojí pravdu manželka.

      „No tak co, aspoň jsme ušetřili,“ odseknu. A protože tuším, že z tohoto tématu se manželský soulad neposílí, jdu hledat větší pochopení do ledničky a ptačí problém vypouštím. Ne tak ona.

Ráno, vedle rohlíku a hrnečku s kávou, mám na stole technický výkres ptačí budky vytažený z počítače. No to je tedy ráno a koho by to nenaštvalo. Včera jsme snad za úbytkem ptáků udělali tečku a tak troubím do útoku.

      „Co to je za blbost, tam chybí bidýlko,“ ředím svojí naštvanost rádoby odbornou poznámkou. „ No přeci ten pták musí přistát na ňáký tyčce a ten zbytek do tý ďůry dojít pěšky, to je snad jasný.“

      „Asi nemusí, hlavně si pohlídej průměry otvorů. Špačkové a kosáci mají větší, sýkorky, no dyť to tam máš nakreslený.“

Ranní kafe mi zhořklo a rohlík se mi lepil na patro. „A to si jako myslíš, že budu vyrábět padesát budek, nebo vlastně kolik??“

      „Stačí čtyři,“ povídá ta moje a zaznělo to jako zákon.

Proti opeřencům nic nemám, dokonce jejich jarní křik mám rád. Já líně dospávám a za nastevřeným oknem frčí ptačí život na plné pecky. Fakt příjemný pocit a je pravda, že letos to nebylo ono. Vona, jako ta moje, měla zase výjimečně pravdu, ptáci ubyli.

A tak u nás, než skončila zima, přibyly čtyři ptačí budky. Na konci léta jsem je při čištění (to také radí na netu) otevřel a všechny byly hezky zabydlené. Musel jsem se pochválit, těm opeřencům jsem kápnul do noty. Možná, že by mě pochválil i známý geolog Václav Cílek. Jednou, snad z rádia, apeloval „nechte chvilku politiky a naplňte krmítka, zima může být pro naše ptactvo krutá“.

Dnes, kdy mrazy ještě pořádně nezačaly, kolem našich krmítek zuří letecká show. Něco úžasného. I když je to předčasné, těším se na jaro, protože to vypadá, že se ptáci vrátili.