Seš tu platnej, jak Vládní vojsko v Itálii

11. 11. 2016 21:30:07
Toto dříve užívané rčení znají snad už jen pamětníci. Vládní vojsko, které vzniklo spolu s Protektorátem Čechy a Morava z vůle německých okupantů, s protektorátem také skončilo.

Když Němci rozpouštěli naší prvorepublikovou armádu, některým z jeho důstojníkům a délesloužícím byl nabídnut vstup do právě vznikajícího Vládního vojska. Museli podepsat přísahu, která ale byla pro většinu nepřijatelná.

„Slibuji, že budu Vůdci Velkoněmecké říše Adolfu Hitlerovi, jako ochránci Protektorátu Čechy a Morava poslušen a že budu v zájmu Velkoněmecké říše.........atd.“

To bylo pro mnohé nepřijatelné a tak zvolili méně lukrativní práci ve státní správě. Stali se z nich státní úředníci, nádražáci, pošťáci a tramvajáci. Ti odvážnější utíkali za hranice, kde nabídli svojí vojenskou odbornost v boji proti nenáviděným Němcům. Přesto Vládní vojsko nakloněné nacistické moci vzniklo.

Zatímco Wehrmacht vítězil na všech frontách, Vladaři, jak si sami říkali, plnili úkoly strážní služby v Protektorátu. Hlídali železniční tratě, mosty, tunely, pomáhali při žních. I když se podíleli na pořádku, oblibu veřejnosti si nezískali. Ta je považovala za kolaboranty. Hudební čety, které měly vylepšit jejich obraz, při různých parádách, přejmenovala veřejnost posměšně na „Háchovi Melody Boys“.

Na jaře ve čtyřiačtyřicátém byli Vladaři převeleni do severní Itálie, kde hlídali důležité komunikační trasy, protože Němcům na jihu hořela koudel u zadku. Tak jak spojenci postupovali, naši vládní vojáci opouštěli svá strážní stanoviště a přebíhali k italským partyzánům. Tuhle kudlu do zad, skoro na konci války, si náckové nenechali líbit, vlítli na ně a čeští partyzáni utekli do Francie, kde se formovala 1. Československá obrněná brigáda.

Starými bojovníky, kteří válku s Německem vedli už od počátku na nejrůznějších bojištích, přívětivě přijímáni nebyli. Nelichotivě je pojmenovali jako bojovníky „Za pět minut dvanáct“.

Už je to minulost, ale i historie naší armády vnímá Vládní vojsko jako ušmudlanou stránku. Moc se o tom nemluví a ani já bych to ticho nad touto etapou nerušil, kdybych si nepřečetl rozhovor s jedním z Vladařů, kterého prezident vyznamenal vysokým státním vyznamenáním. Cituji z rozhovoru.

„-V roce 41 jsem měl nastoupit jako osmnáctiletý k totálnímu nasazení do Říše. Bratr mi kladl na srdce, že nesmím dopustit, abych dřel na nacisty a poradil mi, ať narukuji k vládnímu vojsku. U své roty jsem se setkal s legionáři. (U Vládního vojska nesměli legionáři, stejně jako židé sloužit. pozn. autora.) Poskytovali jsme pomoc obyvatelstvu při povodních, polomech nebo při žních. Hlídali jsme železniční tratě. V té době nebyl ani jeden útok na dráhu. Až když nás odveleli do Itálie, začali partyzáni vyhazovat koleje do vzduchu“.

„- Byli jsme vlastenci, poslouchali jsme BBC a na rozdíl od četníků jsme nebyli nasazeni proti parašutistům a nestříleli do českých lidí“.

„-Němečtí vojáci nás přímo nenáviděli, neseděli jsme ve vlacích na frontu, ale v kavárnách.“

„-Není pravda, že jsme střelbu cvičili se vzduchovkami, měli jsme povinné střelby a šlo mi to. Je ale pravda, že nám posměšně říkali „Háchovi Melody Boys.“

„-Na severu Itálie jsem chvilku hlídal mosty, ale pak jsem se dal k partyzánům.“

„-Po jedné větší akci na nás vyrukovali Němci s tanky. Probudil nás křik pokojské, „Vstávejte, jsou tady Němci.“ Zmizeli jsme ve vinici za hotelem, ale vrátit jsme se už nemohli. Němci vystříleli všechny obyvatele Schilparia. Přes Alpy jsme utekli do Švýcarska.“

„-V té době se rozběhla mobilizace Čechoslováků v cizině vyhlášená exilovou vládou v Londýně. Ve Švýcarsku byli desítky studentů z rodin slovenských pohlavárů. Slováci měli za války svůj fašistický stát a mohli cestovat, obzvlášť pohlaváři. Jejich děti zjistily, že se blíží konec války, a hrnuly se do boje. S nimi jsem se dostal do Paříže, kde probíhalo základní přijetí do československé armády.“

„-Chtěl jsem k výsadkářům, ale dal jsem na varování jednoho majora, že je to velké riziko, a přihlásil se na jeho radu k RAF (letectvo). Můj výcvik skončil skoro dřív než začal, skončila válka. Doma už jsem pokračovat nemohl, protože jsem neměl maturitu, tak jsem to zabalil.“

Historie je daleko složitější než pár řádků v časopise. Tu dobu jsem neprožil, nedovoluji si soudit, ale přiznávám, že povídání pana plukovníka jsem přijal s rozpaky. Obléci si leteckou uniformu ač jsem nikdy pilotem nebyl a postavit se před éroplán, který jsem nikdy nepilotoval, vypadá hezky, ale to je tak asi všechno. Na konec si dovolím uvést ještě pár jeho slov a pocitů, když byl prezidentem dekorován Řádem bílého lva.

„Každý den jsme zápasili o holý život. Víte ale na co jsem na Pražském hradě myslel? Vedle mě seděla dcera generála Karla Kuttelwaschera, nočního stíhače, leteckého esa v bitvě o Británii. On dostal stejné ocenění jako já. Až teď! Stejně tak jako air commodore Karel Janoušek. Teprve teď! A ve stejný den jsem ten řád dostal i já, takovej pěšák.“

Ano, v té válce se mnozí rvali jako lvi. Nebralo to konce, ale vydrželi. Ten řád našeho Bílého lva mnohým skutečně patří, už proto, že to není žádný „vodznáček“. A kdyby se náhodou časem stal nevýznamnou frčkou na slavnostních uniformách, poprosím pana prezidenta, ať vytvoří nový, důstojnější. Třeba „Řád rozpáleného písku“. Toho písku, který naši, spolu s jinými odhodlanými v severní Africe, přes vyprahlá ústa dýchali a žrali, aby nakonec spočinuli v jeho nekonečných dunách.

Hroby jsou zaváté, jména hrdinů jsou známá.

Autor: Zdeněk Kloboučník | pátek 11.11.2016 21:30 | karma článku: 26.41 | přečteno: 1183x

Další články blogera

Zdeněk Kloboučník

„Ale dědo, kurva se neříká,...

...máš tu vnučky tak se ovládej, co z těch holek potom má vyrůst“, opře se do mě manželka pro moje prostořeké zaklení. Do nastalého ticha se po špičkách ozve odvážnější z potomků.

7.1.2024 v 15:03 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 598 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

I moje generace měla svoje důchodce

Žádná trága, bylo to normálka, tak proč je to dnes trochu jinak? Já si fakt nevzpomínám, že my, co jsme tehdy chodili hákovat, nadávali na ty, co měli odhákováno a užívali si důchod.

16.10.2023 v 11:19 | Karma článku: 36.64 | Přečteno: 1069 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Cikáni a gádžové

Nedávno na Interview TV24 byl hostem pan Patrik Banga. Bezesporu člověk s velkým renomé. V jednom mě ale překvapil, když na konstatování redaktora, že většinová společnost spíš straní Ukrajincům snad proto, že oni pracují?

11.8.2023 v 17:46 | Karma článku: 39.12 | Přečteno: 1790 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Pan prezident

Pan prezident se chová opatrně a diplomaticky. Tady připusťme, že asi musí, chce-li být hlavou nás všech. Přesto se někomu může zdát, že je to chvílemi jak u chytrý Horákyně, co dokázala bejt nahá i voblečená.

1.7.2023 v 18:09 | Karma článku: 25.88 | Přečteno: 639 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.80 | Přečteno: 593 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 302 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 528 | Diskuse
Počet článků 191 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1259

Důchodce na plnej úvazek

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...