Moc pěkný článek, moc pěkná karma

Zdeňku, moc díky za tento blog. Máme vietnamskou rodinku se třemi kluky v podnájmu, takže vím o čem je řeč. Rodiče mi říkají babiško, ale klukům už to jde krásně česky. Samozřejmě jsou to kluci, k tomu patří i to ostatní. Ale poslechnou na slovo. Rodiče se ohánějí, jak mohou, neznají odpočinek, což by si mnozí mohli vzít za příklad.

Já před pár lety pracoval v realitce a jeden člověk, který se jmenoval jako jeden realitní magnát a taky tak vypadal, mi zadal pronájem bytu - ŽÁDNÍ CIZINCI.

A já si telefonikcy sjednal schůzku s jednou zájemkyní. Abdoslutně žádné podezření na cizince jsem neměl, ale když jsme se setkali před bytem, tak vidím: mladá Vietnamka.

A tak bylo po provizi.

Děkuji za blog, mám stejný názor a zkušenosti. Vietnamští studenti jsou pracovití, příjemní a zdvořilí, že by se od nich mnozí čeští spolužáci mohli učit.

inu, jak se říká ve všech řečech, jak se do lesa volá.......

Čili jsou migranti a migranti. Kdyby se všichni chovali jako třeba Vietnamci, tak se tu snad neobjeví o tom ani jeden blog. A o nějaké přistěhovalecké krizi by nebyla řeč, natož aby to byl problém

Taky znám pár případů, kdy důchodci hlídají malé Vietnamce. Já si myslím, že rodiče hodně dají na doporučení někoho dalšího, komu své děti svěří. Naši zahrádkoví sousedi taky taková vnoučátka měli a musím říct, že se k nim chovali velice pěkně. Děti směly v ledasčem pomáhat/překážet, povídali jim, zpívali si s nimi. Takové děti, když přijdou do školy nebo mezi předškoláky, tak s nimi není nejmenší problém.