Presne tak, dnes deti bez dozoru nikdo nikam nepusti a rodice je vsude odvezou. Navic s mobilama v ruce zadny dobrodruzstvi nehrozi.

Zdeňku, velmi pěkné vzpomínání. Nechápu, jak jsme vše přežili, když to vezmu optikou dnešní doby. Zdeňku, děkuji Vám za článek

Díky Pavle. Nebudu zapírat, Vaše poděkování je příjemný, je to dobrá mzda. Hezké léto přeji.

Zdeňku, to je moc krásný! Úplně se vidím mezi tou drobotinou, vše mi je blízké...síťovky, špalky, trencle, i ten hrudníček jako kluci (tedy aspoň na čas)Moc ti děkuji za vzpomínkový příběh.

Jitko díky, že jsi se zastavila. Víš co je ale zajímavý, že ti starší moje řádky vnímají jako hezkou vzpomínku, a ti mladší jako hudrání na to, jak jsme to měli těžký.

kde jsou ty zlaté časy vám karma. Jo - nám bylo asi 10 nebo 11 a chodili jsme na plovárnu do Kobylys nebo do Motola nebo divoké Šárky, bez dozoru jsme plavali v rybníku, na sáňkách nebo lyžích jsme si dělali boule, krev z nosu občas tekla, to patřilo k věci, a hospodskej, když byla zima tak nám nalil rum do čaje, v letě nalil malý pivo a mazejte spratci.....

Já Vaše řádky podepisuju. Kdo se tenkrát chtěl vézt, musel si ten kopec nejdřív vyšlápnout. Jasně, je jiná doba a ta naše se nevrátí. Jen nechápu proč dnešní omladina neumí pozdravit. Usmát se a otevřít pusu přeci nic nestojí, ale funguje to. Jedna maminka bránila svojí dcerku, "proč by toho dědka měla zdravit, když ho nezná". My tehdy zdravili každého staršího. Díky za zastavení.

Já můžu mluvit za vesnici, kde bydlím s dětmi. Když mi bylo pět, lítala jsem po ní mezi naším a babiččiným domem bez rodičovských obav sama, ať už pěšky nebo na kole. Pětiletého syna bych se bála pustit, zatím.

Ale taky je potřeba vzít v úvahu, že před těmi třiceti lety to byla chatová osada, kde žilo sotva tak deset rodin celoročně a na léto přijížděli chataři, z toho většina hromadnou dopravou (autobus dvakrát denně) a hlavně na delší dobu.

Dneska jsou na místech většiny chat rodinné domy, u každého dvě auta. Provoz vzrostl – no, nechci, aby mě někdo chytal za slovo, ale myslím, že když řeknu řádově, rozhodně se nespletu. Tím myslím kvantitu. Kromě toho tu auta jezdí i mnohem rychleji, protože všichni samozřejmě hrozně spěchají ráno do práce, odpoledne z práce.. Autobusů jezdí denně asi deset a čtyřicítku dodržuje taky tak ten jeden z deseti. A tak dál..

Takže v rybníce se asi dalo utopit stejně dobře jako dneska, ale jsou věci, které se doopravdy změnily.

Nic není jak dřív, nic není jak bejvávalo, nic není jak dřív, to se nám to kouřívalo... A před sto lety, ,,jenom!", leckde ani elektřinu neznali

Tak ledová voda, jako pod dívčím skokem snad nebyla ani ve Vltavě v dubnu. Jo, ale taky nikde jinde nebyly takový motokrosy jako v Divoký Šárce, kdy tam kralovali Čížek, Válek, či Hamršmíd. Ovšem ,,dílejc" u Veselíka v hospodě bejvávaly taky ,,skoropotlachy", a ,,starej Vilemína", no jéje

Čím to asi bude? Co se od té doby změnilo?

Co se změnilo, vůbec nic. Jen když řeknu vnukovi sedícímu u PC proč nejde ven, nechápavě se mě zeptá : "A co tam budu dělat ? "