Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Naše armáda stůně, že jo paní Jílková

2. 11. 2014 19:01:18
Ta diskuze v televizním pořadu „Máte slovo“ se točila kolem znovuzavedení povinné vojenské služby. V předpokladu je její čtyřměsíční délka, se zaměřením na základní výcvik. Tento návrh, vycházející z armádních kruhů, které, připusťme, nejlépe vědí, kde je bota tlačí, byl v diskusním pořadu tvrdě rozporován většinou mladými oponenty.

Armáda je nemocná jako celá naše státní správa a já jsem poslední, kdo by jí chtěl dělat advokáta. Je ale pravdou, že při masovějším konfliktu, naše vojsko v tomto složení má jen malou šanci na úspěch. Vojančina je zvláštní řemeslo, přesto je to řemeslo. A protože žádný učený z nebe nespadl, i tuto odbornost se ten, kdo jí chce, nebo je povinen dělat, musí naučit. Podle ústavy by to měl umět každý muž v produktivním věku. To, že dnes mladší polovina chlapů viděla samopal maximálně jen v televizi, je vinou impotentního myšlení minulých tvůrců armádní nekoncepce. Jen krátce vzpomenu bývalého náčelníka generálního štábu, který když na něj houkli novináři, že jeho podřízení kradou jak straky, řekl: „Já jsem tankista, ne ekonom.“ To je síla, co.

„To máš kliku, že si se nedostal k blátošlapům,“ povzbudil mě starší kámoš, když jsem se mu svěřil před nástupem na vojnu, že jdu k dělostřelcům. Jak jsem později zjistil, blátošlapové, tedy pěšáci, oficiálně nazývaní motostřelci, velkou prestiž v našem khaki vnímání neměli. Neprávem však. Pěchota je základem každé bojeschopné armády. Všechny ostatní armádní složky jsou více nebo méně její podpůrnou silou. Je-li pěchota slabá, je slabá celá armáda. Za první světové války se říkalo, že infanteristé, tedy pěšáci, byli žrádlem pro děla. Ano a nebylo tomu ani jinak v té druhé. Prostě nejčastěji umíral voják v poli. A je také doloženo, že první umírali nezkušení nováčkové. Proto je důležité vycvičit z našich nových infanteristů sebevědomé, hrdé bojovníky. Fandím odvážnému nápadu pana ministra, řešit stávající hendikep naší armády. Čtyřměsíční základní vojenský výcvik nikoho nezabije. Myslím, že ho dokonce, může i posílit.

Ještě si dovolím reagovat na chvílemi bouřlivou diskusi v pořadu. Na citovanou skutečnost, že potenciální obránci naší vlasti, neumí ze samopalu ani vystřelit, se politik pan Mach silně ohradil.

„Tak to ne pánové, pozor, já náhodou už ze samopalu střílel“, pochlubil se europoslanec s neskrývanou hrdostí. Takový Zoro mstitel, stojící na střeše kavárny, kde ještě před chvílí ze sebe sypal nezpochybnitelné pravdy, nyní sype olovo ze svého kvéru do nepřátelských řad. Pomíjím fakt, že jeho střelecké umění v globálu eventuelní obrany státu, nic neřeší. Spíše mě šokovala ta argumentační ubohost. Jasně, každý chlap je trochu narcis, ale při vážné diskusi bychom se neměli prohlížet v zrcadle.

„Pane ministře,“ oponovali většinou mladší účastníci pořadu, „my chceme silnou armádu, ale která hájí náš stát a ne, že bojuje někde v Tramtárii. My budeme bojovat, bude-li to třeba, ale za naše ženy a děti a ne za zájmy cizích mocností, jako to dělá armáda dnes.“ Jedna mladá žena dokonce pana Stropnického ujistila, že v případě nutnosti si s hrdostí uniformu obleče a že mu klidně bude tlumočit v centrále NATO. Já bych toto ani nezmiňoval, kdybych necítil, že je v tom něco typického. Mladá odhodlaná dámo, války se nevyhrávají v kancelářích, ale na bojištích a bojuje se tam, kde je nepřítel. Dělali to naši vojáci nad Británií, v Sovětském svazu, v Africe a i jinde na mnohých vzdálených bojištích.

Já z mlhavě nastíněné koncepce laické veřejnosti v hledišti nebyl moc chytrý. Nakonec jsem to pochopil tak, že až bude potřeba, vyhrnou si rukávy a vlítnou na nepřítele. Bojím se, že to bude partyzánština. Nechci jim křivdit. Snad se jim podaří sestavit i pěchotu, ale maximálně tak hvězdnou, kterou jsme s pobavením sledovali v televizní soutěži Superstar. Možná, že si vzpomenete, taky se skládala z nadšených jedinců. Nadšení není špatná věc, ale nejdřív musíme to řemeslo umět.

Autor: Zdeněk Kloboučník | neděle 2.11.2014 19:01 | karma článku: 22.87 | přečteno: 1350x

Další články blogera

Zdeněk Kloboučník

Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

17.11.2017 v 16:19 | Karma článku: 37.76 | Přečteno: 1391 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Babiš je lišák a má to dobře nalajnovaný

Po vyhraných volbách jsem čekal, že od něho zazní, byť tiše - „a teď vám to vrátím“. A ono ne, naopak. „Pojďte si sednout a jednat,“ byla jeho nabídka, která zněla konstruktivně, ale podezřívám ho, že v hlavě hýčkal už jiný plán.

1.11.2017 v 13:21 | Karma článku: 29.78 | Přečteno: 926 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Co tady blbnete těm mladejm hlavu

„Jen díky uvážlivýmu rozhodnutí prezidenta Beneše v devětatřicátým nejít hlavou proti zdi, tu máme Hračana i Karlův most,“ vybouchl školník, který náhodou opravoval pant okna ve třídě, kde probíhalo politické školení.

29.10.2017 v 15:26 | Karma článku: 24.19 | Přečteno: 1200 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 28.98 | Přečteno: 1214 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 111 | Diskuse

Libuse Palkova

Prezident a korupce

Nový prezident je nadějí, že se země konečně zbaví korupce, nezaměstnanosti a chudoby, která je naším současným největším problémem. Tak nějak zní hesla v Zimbabwe vítající nového politika.

23.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 373 | Diskuse

Jana Slaninová

Když tě obejme Ježíš

Pršelo, tma houstla a nohy v blátě vázly. Každým krokem, byly boty těžší, obalené návleky z bahnitého jílu. Les divoký, hustý. Nebezpečný. Blesky křižovaly tmu. Sem tam osvítily cestu, abych nespadla do výmolu a nezlomila si nohu.

23.11.2017 v 11:08 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 195 | Diskuse

Jana Henychová

Odřený nárazník - nová praktika zlodějů na řidiče aut?

Ťuk ťuk na okénko u auta... "Paní, máte odřený nárazník!!! Pojďte se podívat!" Pravděpodobně nová praktika zlodějů číhá na důvěřivce...

23.11.2017 v 10:38 | Karma článku: 30.50 | Přečteno: 1341 | Diskuse

Pokorná Mirka

Politická korektnost versus skutečnost

Vězeni se dříve říkalo korekce. Korekce jako náprava. Korektnost chápu jako správnost. Politická korektnost by tedy byla politická správnost. A tady je vidět, že jde o nějakou specifickou správnost.

23.11.2017 v 10:21 | Karma článku: 17.25 | Přečteno: 379 |
Počet článků 110 Celková karma 28.16 Průměrná čtenost 1194
Důchodce, pejskař, domácí kutil , zahradník


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.