Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za to můžou ženský

1. 11. 2016 9:39:05
...no nekoukejte, vohlídněte se do historie, dřív tolik rozvodů nebylo.“ To jsem si ale dovolil moc a možná, že se to ani nehodilo na setkání široké rodiny v bydlišti našich prarodičů.

Hotelový salónek na chvíli ztichl, ale že se jednalo o to známé ticho před bouří, bylo víc než jisté.

Tomu předcházelo běžné klábosení příbuzných, kteří se tradičně setkávají jednou za rok. Oblíbená témata jako vnoučátka, nemoci, děti, prokládané snímky z tabletů, a zase dokola, děti, zdraví, vnoučata. Poklidný hovorový rytmus přeťal bratranec s novinkou, že se jeho syn znovu rozvádí.

„Proč, vždyť to druhý manželství mu docela klapalo,“ sesypaly se na něj soucitné otazníky.

„Já nevím, prej ho vyhodila vona, že prej s blbcem nebude ztrácet čas.“

A otázky padaly dál – „jak vyhodila, kam pude - no ke mně, to má jít pod most, co děti - to ňák neřeší, takže papa hotel, na jak dlouho – to se taky zatím neřeší.“

Nabízelo se mnoho dalších otázek a možná i rad, ale Pepu už nechtěl nikdo trápit. Chvilku bylo rozpačité ticho, ve kterém se jen těžko hledala milosrdnější témata. To nevydržel brácha, který si dal, snad pro odvahu u baru paňáka, a ozval se.

„Kurňa, jak že ho vyhodila, jak si to představuje hodit ti ho na hlavu. To si, Pepo, nenech líbit. Máš sedum křížků na krku a eště takovejhle outěžek na starý kolena. Dneska si to ty ženský představujou jak Hurvínek válku. Jó, voni už neví co roupama.“

I když si myslím, že by člověk měl občas zabojovat, přesto stejně jako ostatní, i já mlčím. Bratranec Josef je totiž hodnej člověk a tuším, že jeho dobrota mu nedovolí zatroubit do útoku. Těžko hledat vinu, ale někde je chyba. A tak jsem se ozval.

Že za to můžou ženský, jak stálo v nadpisu, jsem záhy odvolal a svedl to na dobu, která jejich emancipací starý řád rozcuchala. A ani toto moje posypání se popelem nepomohlo, a chvíli trvalo, než se ta něžnější část mého příbuzenstva uklidnila a já mohl vylézt z podstolu a osmělit se.

„Já netrvám na tom tradičním, když muži mluví, ženy mlčí, ale nemusíte mě hned mlátit po palici. Posuďte, řeknu jen suchý fakta, který jsem si nedávno sesumíroval. Nechodil jsem daleko, vzal jsem jen naší rodinu.“

„Naše babi s dědou měli šťastný vztah a čtyři děti. Ty prožily První republiku, válku, socialismus, ale manželství nevzdaly. Další generace, ta socialistická, to už jsme my a rozvodovost padesát procent. To jsem si spočítal a na nikoho neukazuju, sám mám máslo na hlavě. Jen kde je ta příčina? Další generace, to jsou naše děti, dnes už po čtyřicítce a tam je to taky půl na půl. Možná, že by nás to mohlo uklidnit, že ten trend se zastavil, kdyby do toho nevstoupil novej fenomén, soužití na psí knížku. To už jsem fakt nevěděl jak to mám započítat, ale tak nějak půl na půl to vychází. Myslím, že se na to dá použít meteorologickej termín, setrvalý stav.“

„To si vážně vobjevil Ameriku,“ ozvala se dámská protistrana „a že za to můžou ženský taky není žádná novinka, kterou by sme neslyšely. Možná ti ale uteklo, že tyhle pivní moudra platí jen v hospodě.“

„Ne počkejte, to není žádná pivní latina. Já si vážně myslím, že obecně ženská část populace je rozumnější, uvážlivější, poctivější a že chlapi k faulování mají trochu blíž. Nemyslím, že naši předkové, který se nerozváděli, byli jiný. Jen dřív víc platilo, že muž je hlava rodiny a ženský se smířily s krkem, kterej s tou hlavou hejbe. Těch důvodů, který dříve přisuzovaly manželkám submisivitu bylo víc. Finanční závislost a v neposlední řadě to známé, „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“. To už dnes neplatí a asi se to nevrátí. Budeme muset tu poloviční rozvodovost přijmout jako normu, smířit se s ní a doufat, že to nebude gradovat.“

Můj spolupracovník ukrajinský Rus Vitalij Sapliženko, rodák někde od Oděsy, mě jednou řekl, když jsme o toto téma zavadili.

„Slušaj Zďéněk, u nas gavariť tak. Pěrvaja žena jesť od Bóga, vtaraja od lůdí a treťaja od čjórta.“

„Co to meleš Vitalij, proč od čerta. I ta třetí může bejt od Boha. Člověk jde a hledá, až najde. Proč by ta pravá nemohla bejt až ta třetí.“

„Nět, ty něpoňjal, ta treťaja ženština nět čjort, ten čjort je v těbě, panimaješ.“

A třetí ženu ti do cesty přivede ďábel, ďábel v tobě. To se říká v Rusku. U nás žádné přísloví proti manželské turistice nemáme, ale možná by se dalo použít to známé „z bláta do louže“.

Autor: Zdeněk Kloboučník | úterý 1.11.2016 9:39 | karma článku: 16.91 | přečteno: 605x

Další články blogera

Zdeněk Kloboučník

Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

17.11.2017 v 16:19 | Karma článku: 37.76 | Přečteno: 1391 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Babiš je lišák a má to dobře nalajnovaný

Po vyhraných volbách jsem čekal, že od něho zazní, byť tiše - „a teď vám to vrátím“. A ono ne, naopak. „Pojďte si sednout a jednat,“ byla jeho nabídka, která zněla konstruktivně, ale podezřívám ho, že v hlavě hýčkal už jiný plán.

1.11.2017 v 13:21 | Karma článku: 29.78 | Přečteno: 926 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Co tady blbnete těm mladejm hlavu

„Jen díky uvážlivýmu rozhodnutí prezidenta Beneše v devětatřicátým nejít hlavou proti zdi, tu máme Hračana i Karlův most,“ vybouchl školník, který náhodou opravoval pant okna ve třídě, kde probíhalo politické školení.

29.10.2017 v 15:26 | Karma článku: 24.19 | Přečteno: 1200 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 28.98 | Přečteno: 1214 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 83 | Diskuse

Libuse Palkova

Prezident a korupce

Nový prezident je nadějí, že se země konečně zbaví korupce, nezaměstnanosti a chudoby, která je naším současným největším problémem. Tak nějak zní hesla v Zimbabwe vítající nového politika.

23.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 370 | Diskuse

Jana Slaninová

Když tě obejme Ježíš

Pršelo, tma houstla a nohy v blátě vázly. Každým krokem, byly boty těžší, obalené návleky z bahnitého jílu. Les divoký, hustý. Nebezpečný. Blesky křižovaly tmu. Sem tam osvítily cestu, abych nespadla do výmolu a nezlomila si nohu.

23.11.2017 v 11:08 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 192 | Diskuse

Jana Henychová

Odřený nárazník - nová praktika zlodějů na řidiče aut?

Ťuk ťuk na okénko u auta... "Paní, máte odřený nárazník!!! Pojďte se podívat!" Pravděpodobně nová praktika zlodějů číhá na důvěřivce...

23.11.2017 v 10:38 | Karma článku: 30.50 | Přečteno: 1309 | Diskuse

Pokorná Mirka

Politická korektnost versus skutečnost

Vězeni se dříve říkalo korekce. Korekce jako náprava. Korektnost chápu jako správnost. Politická korektnost by tedy byla politická správnost. A tady je vidět, že jde o nějakou specifickou správnost.

23.11.2017 v 10:21 | Karma článku: 17.25 | Přečteno: 376 |
Počet článků 110 Celková karma 28.16 Průměrná čtenost 1194
Důchodce, pejskař, domácí kutil , zahradník


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.