Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Seš tu platnej, jak Vládní vojsko v Itálii

11. 11. 2016 21:30:07
Toto dříve užívané rčení znají snad už jen pamětníci. Vládní vojsko, které vzniklo spolu s Protektorátem Čechy a Morava z vůle německých okupantů, s protektorátem také skončilo.

Když Němci rozpouštěli naší prvorepublikovou armádu, některým z jeho důstojníkům a délesloužícím byl nabídnut vstup do právě vznikajícího Vládního vojska. Museli podepsat přísahu, která ale byla pro většinu nepřijatelná.

„Slibuji, že budu Vůdci Velkoněmecké říše Adolfu Hitlerovi, jako ochránci Protektorátu Čechy a Morava poslušen a že budu v zájmu Velkoněmecké říše.........atd.“

To bylo pro mnohé nepřijatelné a tak zvolili méně lukrativní práci ve státní správě. Stali se z nich státní úředníci, nádražáci, pošťáci a tramvajáci. Ti odvážnější utíkali za hranice, kde nabídli svojí vojenskou odbornost v boji proti nenáviděným Němcům. Přesto Vládní vojsko nakloněné nacistické moci vzniklo.

Zatímco Wehrmacht vítězil na všech frontách, Vladaři, jak si sami říkali, plnili úkoly strážní služby v Protektorátu. Hlídali železniční tratě, mosty, tunely, pomáhali při žních. I když se podíleli na pořádku, oblibu veřejnosti si nezískali. Ta je považovala za kolaboranty. Hudební čety, které měly vylepšit jejich obraz, při různých parádách, přejmenovala veřejnost posměšně na „Háchovi Melody Boys“.

Na jaře ve čtyřiačtyřicátém byli Vladaři převeleni do severní Itálie, kde hlídali důležité komunikační trasy, protože Němcům na jihu hořela koudel u zadku. Tak jak spojenci postupovali, naši vládní vojáci opouštěli svá strážní stanoviště a přebíhali k italským partyzánům. Tuhle kudlu do zad, skoro na konci války, si náckové nenechali líbit, vlítli na ně a čeští partyzáni utekli do Francie, kde se formovala 1. Československá obrněná brigáda.

Starými bojovníky, kteří válku s Německem vedli už od počátku na nejrůznějších bojištích, přívětivě přijímáni nebyli. Nelichotivě je pojmenovali jako bojovníky „Za pět minut dvanáct“.

Už je to minulost, ale i historie naší armády vnímá Vládní vojsko jako ušmudlanou stránku. Moc se o tom nemluví a ani já bych to ticho nad touto etapou nerušil, kdybych si nepřečetl rozhovor s jedním z Vladařů, kterého prezident vyznamenal vysokým státním vyznamenáním. Cituji z rozhovoru.

„-V roce 41 jsem měl nastoupit jako osmnáctiletý k totálnímu nasazení do Říše. Bratr mi kladl na srdce, že nesmím dopustit, abych dřel na nacisty a poradil mi, ať narukuji k vládnímu vojsku. U své roty jsem se setkal s legionáři. (U Vládního vojska nesměli legionáři, stejně jako židé sloužit. pozn. autora.) Poskytovali jsme pomoc obyvatelstvu při povodních, polomech nebo při žních. Hlídali jsme železniční tratě. V té době nebyl ani jeden útok na dráhu. Až když nás odveleli do Itálie, začali partyzáni vyhazovat koleje do vzduchu“.

„- Byli jsme vlastenci, poslouchali jsme BBC a na rozdíl od četníků jsme nebyli nasazeni proti parašutistům a nestříleli do českých lidí“.

„-Němečtí vojáci nás přímo nenáviděli, neseděli jsme ve vlacích na frontu, ale v kavárnách.“

„-Není pravda, že jsme střelbu cvičili se vzduchovkami, měli jsme povinné střelby a šlo mi to. Je ale pravda, že nám posměšně říkali „Háchovi Melody Boys.“

„-Na severu Itálie jsem chvilku hlídal mosty, ale pak jsem se dal k partyzánům.“

„-Po jedné větší akci na nás vyrukovali Němci s tanky. Probudil nás křik pokojské, „Vstávejte, jsou tady Němci.“ Zmizeli jsme ve vinici za hotelem, ale vrátit jsme se už nemohli. Němci vystříleli všechny obyvatele Schilparia. Přes Alpy jsme utekli do Švýcarska.“

„-V té době se rozběhla mobilizace Čechoslováků v cizině vyhlášená exilovou vládou v Londýně. Ve Švýcarsku byli desítky studentů z rodin slovenských pohlavárů. Slováci měli za války svůj fašistický stát a mohli cestovat, obzvlášť pohlaváři. Jejich děti zjistily, že se blíží konec války, a hrnuly se do boje. S nimi jsem se dostal do Paříže, kde probíhalo základní přijetí do československé armády.“

„-Chtěl jsem k výsadkářům, ale dal jsem na varování jednoho majora, že je to velké riziko, a přihlásil se na jeho radu k RAF (letectvo). Můj výcvik skončil skoro dřív než začal, skončila válka. Doma už jsem pokračovat nemohl, protože jsem neměl maturitu, tak jsem to zabalil.“

Historie je daleko složitější než pár řádků v časopise. Tu dobu jsem neprožil, nedovoluji si soudit, ale přiznávám, že povídání pana plukovníka jsem přijal s rozpaky. Obléci si leteckou uniformu ač jsem nikdy pilotem nebyl a postavit se před éroplán, který jsem nikdy nepilotoval, vypadá hezky, ale to je tak asi všechno. Na konec si dovolím uvést ještě pár jeho slov a pocitů, když byl prezidentem dekorován Řádem bílého lva.

„Každý den jsme zápasili o holý život. Víte ale na co jsem na Pražském hradě myslel? Vedle mě seděla dcera generála Karla Kuttelwaschera, nočního stíhače, leteckého esa v bitvě o Británii. On dostal stejné ocenění jako já. Až teď! Stejně tak jako air commodore Karel Janoušek. Teprve teď! A ve stejný den jsem ten řád dostal i já, takovej pěšák.“

Ano, v té válce se mnozí rvali jako lvi. Nebralo to konce, ale vydrželi. Ten řád našeho Bílého lva mnohým skutečně patří, už proto, že to není žádný „vodznáček“. A kdyby se náhodou časem stal nevýznamnou frčkou na slavnostních uniformách, poprosím pana prezidenta, ať vytvoří nový, důstojnější. Třeba „Řád rozpáleného písku“. Toho písku, který naši, spolu s jinými odhodlanými v severní Africe, přes vyprahlá ústa dýchali a žrali, aby nakonec spočinuli v jeho nekonečných dunách.

Hroby jsou zaváté, jména hrdinů jsou známá.

Autor: Zdeněk Kloboučník | pátek 11.11.2016 21:30 | karma článku: 24.78 | přečteno: 932x

Další články blogera

Zdeněk Kloboučník

Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

17.11.2017 v 16:19 | Karma článku: 37.76 | Přečteno: 1391 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Babiš je lišák a má to dobře nalajnovaný

Po vyhraných volbách jsem čekal, že od něho zazní, byť tiše - „a teď vám to vrátím“. A ono ne, naopak. „Pojďte si sednout a jednat,“ byla jeho nabídka, která zněla konstruktivně, ale podezřívám ho, že v hlavě hýčkal už jiný plán.

1.11.2017 v 13:21 | Karma článku: 29.78 | Přečteno: 926 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Co tady blbnete těm mladejm hlavu

„Jen díky uvážlivýmu rozhodnutí prezidenta Beneše v devětatřicátým nejít hlavou proti zdi, tu máme Hračana i Karlův most,“ vybouchl školník, který náhodou opravoval pant okna ve třídě, kde probíhalo politické školení.

29.10.2017 v 15:26 | Karma článku: 24.19 | Přečteno: 1200 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 28.98 | Přečteno: 1214 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 111 | Diskuse

Libuse Palkova

Prezident a korupce

Nový prezident je nadějí, že se země konečně zbaví korupce, nezaměstnanosti a chudoby, která je naším současným největším problémem. Tak nějak zní hesla v Zimbabwe vítající nového politika.

23.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 373 | Diskuse

Jana Slaninová

Když tě obejme Ježíš

Pršelo, tma houstla a nohy v blátě vázly. Každým krokem, byly boty těžší, obalené návleky z bahnitého jílu. Les divoký, hustý. Nebezpečný. Blesky křižovaly tmu. Sem tam osvítily cestu, abych nespadla do výmolu a nezlomila si nohu.

23.11.2017 v 11:08 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 195 | Diskuse

Jana Henychová

Odřený nárazník - nová praktika zlodějů na řidiče aut?

Ťuk ťuk na okénko u auta... "Paní, máte odřený nárazník!!! Pojďte se podívat!" Pravděpodobně nová praktika zlodějů číhá na důvěřivce...

23.11.2017 v 10:38 | Karma článku: 30.50 | Přečteno: 1341 | Diskuse

Pokorná Mirka

Politická korektnost versus skutečnost

Vězeni se dříve říkalo korekce. Korekce jako náprava. Korektnost chápu jako správnost. Politická korektnost by tedy byla politická správnost. A tady je vidět, že jde o nějakou specifickou správnost.

23.11.2017 v 10:21 | Karma článku: 17.25 | Přečteno: 379 |
Počet článků 110 Celková karma 28.16 Průměrná čtenost 1194
Důchodce, pejskař, domácí kutil , zahradník


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.