To pnutí mezi hradem a podhradím, ať už evropském či českém, je cítit již delší dobu a stále sílí. Co ještě víc chceme.
Vítači migrantů z jejich zablácených tras zmizeli jak pára nad hrncem, selfíčka paní Merkelové, kolorovaná nadšením z multikulturismu, jsou minulostí. Přesto se pořád nadává.
Věřím, že pohled shora zpoza cimbuří, na to lidské mraveniště dole, byl celá léta skoro idylický. Když se zdola začali ozývat křiklouni, stačily těm v komnatách a na nádvořích špunty do uší. To vzájemné nepochopení dostalo jasnější kontury brexitem. Tam už špunty v uších nefungovaly a i klapky na očích byly k ničemu. Chvilku trvalo, než se bruselští Neomylní uklidnili. Přestali přes Kanál nadávat a začali Britům štrikovat pomstu. A do toho Trump. A tak evropská šlechta spustila nový rámus, ale už jen takový měkčí, až bezzubý. Zatímco Britům zhubnutá Unie házela klacky pod nohy, na„Plechovou hubu“, jak byl Trump také nazván, zatím jenom přes oceán ňafe.
Pes, který štěká nekouše. Možná že to přísloví nový prezident Spojených států zná a tak dál přitvrzuje. Ještě se neposadil na trůn a ke svým starším kontroverzním prohlášením přidává další. Ty zatím prosakují neoficiálními cestami, ale zní přímo revolučně.
V Syrii podpořit Assada, v Izraeli obnovit výstavbu židovských osad na Západním břehu a v Jeruzalémě otevřít ambasádu USA. Zdá se, že ani s Ruskem se nechce hádat přes hluboké názorové příkopy. Kývne-li na to, že Krym zůstane Putinovi, určitě to otevře prostor pro konstruktivnější jednání. Je jasné, že si obě ekonomiky, ruská i evropská oddychnou, „fuj, to to trvalo“.
Co je ale více zajímavé, že Donald Trump nedemokratické počínání současného tureckého sultána nekomentuje. Můžeme si to vysvětlovat různě, ale je možné, že vládnutí rukou ocelovou mu imponuje stejně jako mnohým v podhradí, kteří jalových prohlášení od falešných politiků mají plné zuby. I u nás je to podobné.
Pan Sobotka přiznal, že ČSSD dostala od voličů žlutou kartu, která ale po posledních volebních preferencích hodně zčervenala. Nečitelný premiér vadí nejen lidu obecnému, což ukázaly volby, ale i jeho spolustraníkům. S revoltičkou začali poslanci Huml s Foldynou, opatrně se přidal pan Tejc a už jsou slyšet i další. Zatím se to jeví, že ČSSD padá mezi své tradiční politické souputníky ke dnu volitelnosti. Určitě si tam s těmi politickými fosíliemi budou i dobře rozumět. Tu jednotu dříve nesmiřitelných už v parlamentu ukázali, když jim ANO začalo lézt do zelí.
Bývalý prezident Václav Klaus v nedávném rozhovoru řekl, že slyšel mnoho projevů, postřehů a postojů Clintonové a všechno to byly nic neříkající falešné fráze. Ale ještě dodal něco v tom smyslu, že tohle mlácení prázdné slámy je vidět i u nás u různých Kalousků, Gazdíků a Bělobrádků. Není co dodat.
Výše zmíněné je známé. Co bude dál, to mi prozradila křišťálová koule, kterou jsem snesl z půdy a oprášil. No, jen považte.
Na jarním sjezdu ČSSD delegáti zatáhnou za záchrannou brzdu a pana Sobotku sesadí. Z podzimních parlamentních voleb vzejde nový premiér pan Babiš a s podporou prezidenta sestaví vládu. Kdo budou její členové, křišťálová koule nechce prozradit, ale na ministra vnitra, či policejního šéfa bych si klidně vsadil. Po novém roce v prezidentských volbách zvítězí, a teď mě nemlaťte, není to z mé hlavy, Miloš Zeman. Ale už dost politiky, chtěl bych znát něco důležitějšího.
„Promiň, moje křišťálová vědmo,“ omluvně oslovuji velkou skleněnku, ke které mám důvěru. „Ptám se tě tady na samý voloviny, který nejsou podstatný a přitom mám na jazyku otázku přímo kardinální. Prosím, můžeš mi říct, jestli letošní Vánoce budou konečně bílý. Dyť ty moje vnoučátka to znají jen z americkejch filmů.“
Chvilku se nic nedělo a pak najednou, věřte nebo ne, v té skleněné jakoby bublině začalo sněžit. Přesně tak, jak to známe z dětství a moje vnučky z televize. No řekněte, není to dobrá zpráva?
