Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nemůžeme mít kvalitní potomstvo, když nekvalitně plodíme

14. 12. 2016 9:24:37
Je-li nový život počat v tělesných vášních zvířecí smyslnosti, nemůže to s naším potomstvem dopadnout dobře.

Autor, zřejmě silně věřící, v jednom z blogů, varovně zvedl prst a apeluje, abychom při tomto posvátném okamžiku neklesali pod úroveň lidské důstojnosti. Bohužel není více konkrétní, a přiznávám, že jeho představa o důstojném způsobu milování je pro mě dost mlhavá.

Někde jsem četl starý manuál jak má cudná žena postupovat v oblasti manželského sexu. Ten nemanželský se řešit nemusel, protože zřejmě tehdy neexistoval. Autorkou puritánského desatera byla ředitelka dívčí školy ze začátku minulého století. Musím přiznat, že při čtení starých „inštrukcí“ jsem se nezastyděl, spíše pobavil. No posuďte sami, jak radila svým schovankám.

„Před manžely ukrývejte svojí nahotu a oblečení volte tak, aby neprozrazovalo, co ukryto má býti a neprobouzelo jejich chtíče. Svým mužům nevařte kořeněná jídla a četnost plození je dostačující dvakráte do měsíce. K manželským povinnostem přistupujte zásadně za tmy v dlouhé noční košili a obnažit pouze tu část těla, aby mohlo dojít ke spojení. Rozhodně neobnažovat hruď, protože ňadra jsou určena ke kojení a ne k ukájení mužských pudů.“

V této souvislosti jsem si vzpomněl na rozhovor s o něco starším bratrancem a velkým pamětníkem míst, kde jsem u babičky vyrůstal. Tehdy jsem se ho zeptal.

„Ty, Tondo, v jednom románu zdejšího rodáka a faráře jsem čet jeho postěžování si, že muži jsou ve víře vlažní. Do kostela na ranní mši chodí většinou proto, aby si to u svých bohabojných žen nerozházeli a večer si přišli na svý.“

„Copa tuto,“ usmál se Toník, „to je muška. Víš ty brďo, co všechno mušel farář vyslechnout. Von už je dávno mrtvyj, ale kostelní zpovědnice by mohla vyprávět.“

Moc tomu nerozumím, ale k dovysvětlení bratrance vybízet nemusím.

„Tady to byl kraj zedníků, který si na jaře spakovali svoje cajky a na půl roku odtáhli makat do Němec. Pro zdravýho chlapa je šest měsíců bez ženský dlouhá doba a tak nějaká ta vydělaná marka skončila v nějakým tom místním hampejzu. Určitě se tam našinci něco i přiučili, ale nejhorší byli ty, co makali v Hamburku. Přístavní štětky měly svoje řemeslo, přes námořníky z celýho světa, vypilované k dokonalosti. No a tak se tahle exotika přes naše řemesníky dostala i k nám do našeho bohabojnýho kraje. Myslím, že naše báby a prabáby z počátku jen valily voči a farář s nima, když mu to ty, co se s tím nedokázaly popasovat, vyzvonily při zpovědi.“ A Tonda vzpomíná dál.

„U nás se dralo peří a tak v zimě bejvala plná seknice draček....“

„No to se snad dralo všude,“ skočím pamětníkovi do řeči.

„No úplně všude ne, jen tam, kde bylo teplo. Otec dělal na pile, s dřívím šetřit nemušíl, ale jiný šetříli. To draní byla ženská záležitost a chlapi to respektovali. Táta vobčas přišel naložit do kamen, a to na chvíli, než topič odešel, hovor utichl. Já byl tenkrát malyj capart a tak sem mohl zůstat. Tomu jejich poudání sem moc nerozumíl, ale něco mi časem došlo.

Jednou se tam teta Manka rozbrečíla, a že sou chlapi čuňata. Nastalo ticho, že i já zpozorněl. Vo co šlo mi došlo až pozdějc, ženský však dobře vědíly, ale tohle bezbožný téma řešit nechtíly. To tehdá bylo tabu. Ticho přerušíla jedna odvážnější. „Copa bych se upejpála, když se to Josífkovi líbí a vod Němců mi přivez hezkyj herbábnyj šátek.“

Dnes už to je historie k pousmání. Život si našel svojí cestu i bez jízdních řádů často psaných kleroetiky přišlápnutými celibátem.

Ti, které jsem výše vzpomněl, už dávno nejsou mezi námi. Je škoda, že se na některé věci nemohu zeptat. Když jdu kolem naší rodné chaloupky často prohodím, „kdybys tak uměla mluvit“. Možná by opáčila výčitkou, „málo jsi poslouchal, málo jsi se ptal.“ Přesto bych měl hodně otázek a snad by se našlo místo i pro tu pikantnější. Dědeček byl správný chlap, který miloval život a indiskrétní dotaz by jej určitě nezaskočil. Asi by na mě spiklenecky mrknul a přitakal, „Však jo, jen si užívejte a neupejpejte se, ale hlavně se nezapomeňte mít rádi.“

Autor: Zdeněk Kloboučník | středa 14.12.2016 9:24 | karma článku: 22.47 | přečteno: 750x

Další články blogera

Zdeněk Kloboučník

Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

17.11.2017 v 16:19 | Karma článku: 37.76 | Přečteno: 1391 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Babiš je lišák a má to dobře nalajnovaný

Po vyhraných volbách jsem čekal, že od něho zazní, byť tiše - „a teď vám to vrátím“. A ono ne, naopak. „Pojďte si sednout a jednat,“ byla jeho nabídka, která zněla konstruktivně, ale podezřívám ho, že v hlavě hýčkal už jiný plán.

1.11.2017 v 13:21 | Karma článku: 29.78 | Přečteno: 926 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Co tady blbnete těm mladejm hlavu

„Jen díky uvážlivýmu rozhodnutí prezidenta Beneše v devětatřicátým nejít hlavou proti zdi, tu máme Hračana i Karlův most,“ vybouchl školník, který náhodou opravoval pant okna ve třídě, kde probíhalo politické školení.

29.10.2017 v 15:26 | Karma článku: 24.19 | Přečteno: 1200 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 28.98 | Přečteno: 1214 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 111 | Diskuse

Libuse Palkova

Prezident a korupce

Nový prezident je nadějí, že se země konečně zbaví korupce, nezaměstnanosti a chudoby, která je naším současným největším problémem. Tak nějak zní hesla v Zimbabwe vítající nového politika.

23.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 373 | Diskuse

Jana Slaninová

Když tě obejme Ježíš

Pršelo, tma houstla a nohy v blátě vázly. Každým krokem, byly boty těžší, obalené návleky z bahnitého jílu. Les divoký, hustý. Nebezpečný. Blesky křižovaly tmu. Sem tam osvítily cestu, abych nespadla do výmolu a nezlomila si nohu.

23.11.2017 v 11:08 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 195 | Diskuse

Jana Henychová

Odřený nárazník - nová praktika zlodějů na řidiče aut?

Ťuk ťuk na okénko u auta... "Paní, máte odřený nárazník!!! Pojďte se podívat!" Pravděpodobně nová praktika zlodějů číhá na důvěřivce...

23.11.2017 v 10:38 | Karma článku: 30.50 | Přečteno: 1341 | Diskuse

Pokorná Mirka

Politická korektnost versus skutečnost

Vězeni se dříve říkalo korekce. Korekce jako náprava. Korektnost chápu jako správnost. Politická korektnost by tedy byla politická správnost. A tady je vidět, že jde o nějakou specifickou správnost.

23.11.2017 v 10:21 | Karma článku: 17.25 | Přečteno: 379 |
Počet článků 110 Celková karma 28.16 Průměrná čtenost 1194
Důchodce, pejskař, domácí kutil , zahradník


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.