Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Úchylem proti své vůli

30. 12. 2016 9:27:29
„Koukej vodsuď vypadnout ouchyle, tady si hrajou děti.“ Krve by se ve mně v ten moment nedořezal. Ještě před chvilkou nic k té tragédii nesměřovalo.

Procházím se psem v letním podvečeru starým sídlištěm se vzrostlou vegetací, tak jako mnohokrát už předtím.

„Je to tady samej cígoš,“ jen tak si prohodím pro sebe. Jejich děti řádí na přilehlém hřišti, jejich mámy a možná i babičky, posedávají po lavičkách.

„Co blbneš,“ okřiknu se, „jen si vzpomeň na svoje dětství“. Naše ulice byla celodenním dětským kolbištěm a naše mámy po parném letním dnu, opustily svoje plotny, aby si venku popovídaly a užily milosrdný večerní chládek. Do toho přicházeli tátové z práce a i jim se moc nechtělo do rozpálených domů. Někteří usedli na podezdívky plotů a připojili se k sousedskému klábosení. Prostě, když mezi domy zavanul osvěžující vánek, ulice ožila křikem dětí a okřikováním rodičů, kteří se snažili mezi řečí, svoje potomstvo mírnit. Moc se jim to nedařilo, musím přiznat, my uliční potěr jsme byli hodně z divokých vajec.

Vracím se do přítomnosti a konstatuji, že žádné cikánské sídliště to není. Gádžové dřepí doma a jen Romové se ještě umí těšit z letních večerů stejně jako ukřičení cvrčci z přilehlých houštin.

A pak se to stalo. Sotva minu tři babky na lavičce, se kterými jsem se pozdravil, můj pes vyrazí do roští. Asi kočka, tedy nic zvláštního, kdyby to nebylo ve chvíli, kdy jsem si povytahoval kalhoty. Jak jsem Bobše přes vodítko brzdil, zavadil jsem o kaloun, který kalhoty drží v mém nečitelném pase. Pásek se trochu povolil a zauzloval na větším průměru a kaťata spadla skoro až na kolena. Ty kalhoty mají takový pytlový střih, já je mám rád, protože když si je zapínám, nevysmívají se mi, že jsem tlusťoch. Hned jsem je vytáhl zpátky tam, kde mají být a rozhlížím se, zda můj striptýzek někdo neviděl. Rozvázat uzlík na kalounu se pokouším naslepo, protože přes břicho na něj stejně nevidím a tak není divu, že se mi to moc nedaří.

Ne ne, takhle s tím nic neudělám. Zalezu víc do roští pod milosrdnou větev košaté borovice a spustím kalhoty na kolena, abych na problém v předklonu lépe viděl. Ale moc to nejde. Zdá se mi, že čím víc kaloun rozvazuji, tím víc ho utahuji. Po chvíli ztrácím nervy. Proklínám psa i vedro, které mi rosí čelo. Proklínám svojí stařeckou slepotu, protože nemám brýle a chvíli plaše, pak vztekle se rozhlížím po okolí. Já ten pitomej uzel vážně nerozvážu. Jak se dostanu domů. Cítil jsem se na dně. Jenže to dno mělo teprve přijít.

„Koukej vodsuď vypadnout ouchyle!!!!“ Za mnou stojí cikán jak hora a za ním babky, se kterými jsem se před chvílí zdravil a které do plamenného odhodlání svého vojevůdce přikládají další polínka, jakože to znají, že je to dneska samej úchyl, jo jo, je toho plná televíze.

Víte, můžete mít i bojovné srdce, ale když vás někdo načapá s kalhotami na půl žerdi, srdnatost v sobě hledáte jen těžko. Přesto jsem se ohradil.

„Prasknul mi pásek,“ vysvětluji. „Né pásek, kaloun se mi zasukoval, rozumějte zauzloval, nemůžu ho znova zavázat, kalhoty v pase nedrží a domů to mám skoro dva kiláky. Jestli mi nemůžete pomoc, tak mě aspoň politujte, stát se to může každýmu.“

Báby ještě chvilku remcaly, ale hromotluk měl pochopení a rozpaženýma rukama své spolubojovnice vracel zpátky na lavičku. Já po chvíli dostal spásný nápad a kalhoty jsem přes ten pitomej povolenej kaloun pověsil na karabinku od klíčů, které nosím na krku. Nebylo to nijak komfortní řešení. Provázek s klíči nebyl moc dlouhý a tak mi nohavice vyjely nad kotníky a rozkrok kalhot se mi zařízl do zadku. Trochu jsem to kompenzoval předklonem, ale řešení to bylo a já vyrazil k domovu. Nejdu dlouho a za mnou se ozve –

„Haló pane, počkejte!,“ s křikem mě dohání malý kluk na kole. Na žádné čekání nemám náladu a tak jen mávnu rukou a pod vousy zahudrám.

„Běžte všichni cígoši ke všem čertům, dejte mi už pokoj“. On mě ale dožene.

„To vám posílá táta“ a otvírá malou dlaň, ve které je zmuchlaný provázek. Přiznávám, že jsem se zastyděl - obyčejný provázek a ne obyčejný pocit.

Autor: Zdeněk Kloboučník | pátek 30.12.2016 9:27 | karma článku: 25.20 | přečteno: 1352x

Další články blogera

Zdeněk Kloboučník

Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

17.11.2017 v 16:19 | Karma článku: 37.76 | Přečteno: 1391 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Babiš je lišák a má to dobře nalajnovaný

Po vyhraných volbách jsem čekal, že od něho zazní, byť tiše - „a teď vám to vrátím“. A ono ne, naopak. „Pojďte si sednout a jednat,“ byla jeho nabídka, která zněla konstruktivně, ale podezřívám ho, že v hlavě hýčkal už jiný plán.

1.11.2017 v 13:21 | Karma článku: 29.78 | Přečteno: 926 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Co tady blbnete těm mladejm hlavu

„Jen díky uvážlivýmu rozhodnutí prezidenta Beneše v devětatřicátým nejít hlavou proti zdi, tu máme Hračana i Karlův most,“ vybouchl školník, který náhodou opravoval pant okna ve třídě, kde probíhalo politické školení.

29.10.2017 v 15:26 | Karma článku: 24.19 | Přečteno: 1200 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 28.98 | Přečteno: 1214 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 83 | Diskuse

Libuse Palkova

Prezident a korupce

Nový prezident je nadějí, že se země konečně zbaví korupce, nezaměstnanosti a chudoby, která je naším současným největším problémem. Tak nějak zní hesla v Zimbabwe vítající nového politika.

23.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 370 | Diskuse

Jana Slaninová

Když tě obejme Ježíš

Pršelo, tma houstla a nohy v blátě vázly. Každým krokem, byly boty těžší, obalené návleky z bahnitého jílu. Les divoký, hustý. Nebezpečný. Blesky křižovaly tmu. Sem tam osvítily cestu, abych nespadla do výmolu a nezlomila si nohu.

23.11.2017 v 11:08 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 192 | Diskuse

Jana Henychová

Odřený nárazník - nová praktika zlodějů na řidiče aut?

Ťuk ťuk na okénko u auta... "Paní, máte odřený nárazník!!! Pojďte se podívat!" Pravděpodobně nová praktika zlodějů číhá na důvěřivce...

23.11.2017 v 10:38 | Karma článku: 30.17 | Přečteno: 1309 | Diskuse

Pokorná Mirka

Politická korektnost versus skutečnost

Vězeni se dříve říkalo korekce. Korekce jako náprava. Korektnost chápu jako správnost. Politická korektnost by tedy byla politická správnost. A tady je vidět, že jde o nějakou specifickou správnost.

23.11.2017 v 10:21 | Karma článku: 17.25 | Přečteno: 376 |
Počet článků 110 Celková karma 28.16 Průměrná čtenost 1194
Důchodce, pejskař, domácí kutil , zahradník


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.