Nedávno jsem zaregistroval nápad o polovinu snížit počet poslanců v dolní komoře a senát pak dokonce zrušit.
Přiznávám, že jsem na to tiše kývnul a dál si šel po svém. K opuštěnému tématu mě vrátila debata na obrazovce, kde to pan poslanec Gazdík označil za předvolební populizmus. Redaktorka to však nechtěla jen tak vzdát a argumentovala i tím, že v okolních státech jsme v počtu volených zastupitelů skutečnou jedničkou. Také zájem občanů o senátní volby, který je čím dál mizernější, svědčí o čím dál mizernější důvěře v toto těleso.
Tázaného to však nezaskočilo a vysvětlil, že naše veřejnost nemá ještě tak pevně zažité demokratické principy a proto je třeba silného zastoupení. Já na to s rozpaky kývnul ne tak intenzivně jako on, který kývavě přitakával svojí pravdě. Říkám s rozpaky, protože jsem mezi řádky jeho slov zacítil něco o holotě, která není schopná jít v tom správném směru. Ale jo, demokracie je křehká věc a čím více jejích ochránců, tím lépe.
O několik dní později v jiné debatě vysvětloval pan Gazdík mimo jiné, že STAN chtějí vrátit vládu zpět lidem a nemohou dále koukat, jak bují státní správa. Ta armáda úředníků tvořící barikádu, přes kterou prostý občan není skoro ani vidět.
Tentokrát jsem nekývl, ač jsem s Vámi, pane poslanče, souhlasil. Řekl jste to lišácky, že státní správě pustíte žilou. Máte pravdu, to by mohlo ve volbách zabrat. Z parlamentního rybníku vytahovat špunt ale nebudete, protože to je nebezpečný populizmus.
