Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dyť ta jachta musela stát balík, a že pak nekrásnější věci jsou zadarmo

26. 03. 2017 22:30:19
Začátkem devadesátých let, hned po Sametovce, se u nás s cestovkami roztrhl pytel. Co dříve bylo skoro nemožné, najednou bylo velice jednoduché.

Stačilo hodit batoh s konzervami a spacákem na záda, podepřít to nějakou tou valutou, dřepnout si do autobusu a jelo se. Směry byly různé, ale jako suchozemci jsme většinově mířili k mořím.

„Jéé, moře,“ tehdy povstali všichni v autobusu a zvědavě koukali na vzdálenou modrou plochu, která se přerušovaně objevovala na obzoru mezi kopci. To už je skoro minulostí – škoda.

Stará Ešelka (autobus) odbočila z hlavní do hlubokého zálivu a my utrmácení dlouhou jízdou se vyvalili ven. Posedali jsme si na lavičky do stínu borovic a kochali se vůní moře s náruživostí, kterou dokáže pochopit jen suchozemec. Zátoka jak vystřižená z reklamního letáku. Odpolední vánek příjemně chladil a vlnky od něho pohupovaly bílou jachtou, která spala zakotvená u krátkého mola. Až na křik cikád bylo ticho, jen v lanoví u vrcholku stěžně cinkalo kování. Jachta je symbol volnosti a my baťůžkáři, poskládání po lavičkách, si ten osvobozující pocit užívali plnými doušky i s ní.

Netrvalo dlouho a paluba té bílé krasavice začala ožívat. Až mě překvapilo, kolik lidí se vyrojilo z kajut. Během chvilky na lodi začal mejdan. Z reproduktorů vyrazila po okolí popíková melodie, která křik cikád zahnala do role komparzu. Mladší část posádky rozpustile skákala do vody, starší posedali kolem stolu, od kterého se ozývalo cinkání příborů a osvěžující zvonění plných sklenic. Určitě jsem jim i trochu záviděl. Snad ani tak ne tu hojnost jejich stolu, protože i paštika namazaná na krajíc není vůbec špatná, ale spíše tu šanci, dnes být zde a zítra bůhví kde. Toho „kde“, jehož hranice tvoří jen naše fantazie a odhodlání.

Od lodi nás dělilo asi patnáct metrů a já si po chvíli chtěl přesednout na vzdálenější lavičku, protože jsem si v radovánkách jachetního luxusu připadal trochu jako vetřelec a trochu jako čumil.

„Ne, nikam nechoďte, mladý muži,“ povídá mi lavičková sousedka, která si nešikovně otvírá konzervu.

„Nechcete s tím pomoc, paní profesorko?“, nabízím svoje šikovnější ruce. Starší drobná dáma, která je z jiné party účastníků zájezdu a kterou její přátelé oslovují akademickým titulem, je ale palice dubová.

„Ne nechci, já tu konzervu zvládnu, jen jsem vám chtěla říct, abyste nikam nechodil, protože jste asi nepochopil, že sedíte v hledišti a ty tam na lodním jevišti pro nás právě hrají divadelní představení s názvem „Holoto, to koukáte, jak vypadá úspěch“. Pokrčil jsem rameny a než jsem nejistě připustil, že možná na tom něco bude, ona smířlivě a s úsměvem dodala. „Nemějme jim to za zlé, všichni jsme trochu exhibicionisté a každý úspěch potřebuje publikum, jinak to není ono.“

Dál jsme klábosili už na jiné téma, když do zátoky zamířila velká motorová jachta. Opatrně, až majestátně vplouvala do zálivu a pak se skoro zastavila. Ve své mohutnosti byla nepřehlédnutelná. I naši herci z plachetnice přerušili exhibici. Ani oni nedokázali skrýt svůj úžas, který snad byl ještě větší než náš, autobusových poutníčků. Jen paní profesorka, začtená do turistické brožůrky, neprojevila ani špetku zájmu.

Najednou kapitánovi té luxusní obludy jakoby ruplo v bedně. Přidal plný plyn a vypálil do lůna zátoky. Před pláží udělal prudký obrat a vyrazil na volné moře, zanechávajíc za sebou brázdu jak letadlová loď Enterprise. Námořníci z naší jachty, znalí co je vlnobití, skočili k prostřenému stolu, každý něco rychle pochytal, snad jen pár skleniček popadalo.

Dopadlo to dobře. Chvilku se ještě na palubě uklízelo, než kajuta pohltila poslední z posádky. I lodní Hi-Fi ztichlo a vrátilo prostor neúnavnému křiku cikád. Během krátkých minut se vše uklidnilo. Drobné vlnky zase kolébavě pohupovaly krásnou lodí, která pomalu jakoby usínala a přívětivý vánek plnil naše čichové buňky vůní moře, kterou mnozí z nás vnímali poprvé v životě.

„To je paráda,“ proběhlo mi hlavou.

„To je paráda, co pane kolego,“ přerušila naše mlčení paní profesorka, pasující mě na svého kolegu. „Je to svatá pravda, nejkrásnější věci jsou zadarmo.“

Autor: Zdeněk Kloboučník | neděle 26.3.2017 22:30 | karma článku: 13.45 | přečteno: 507x

Další články blogera

Zdeněk Kloboučník

Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

17.11.2017 v 16:19 | Karma článku: 37.76 | Přečteno: 1391 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Babiš je lišák a má to dobře nalajnovaný

Po vyhraných volbách jsem čekal, že od něho zazní, byť tiše - „a teď vám to vrátím“. A ono ne, naopak. „Pojďte si sednout a jednat,“ byla jeho nabídka, která zněla konstruktivně, ale podezřívám ho, že v hlavě hýčkal už jiný plán.

1.11.2017 v 13:21 | Karma článku: 29.78 | Přečteno: 926 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Co tady blbnete těm mladejm hlavu

„Jen díky uvážlivýmu rozhodnutí prezidenta Beneše v devětatřicátým nejít hlavou proti zdi, tu máme Hračana i Karlův most,“ vybouchl školník, který náhodou opravoval pant okna ve třídě, kde probíhalo politické školení.

29.10.2017 v 15:26 | Karma článku: 24.19 | Přečteno: 1200 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 28.98 | Přečteno: 1214 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 7.09 | Přečteno: 83 | Diskuse

Libuse Palkova

Prezident a korupce

Nový prezident je nadějí, že se země konečně zbaví korupce, nezaměstnanosti a chudoby, která je naším současným největším problémem. Tak nějak zní hesla v Zimbabwe vítající nového politika.

23.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 370 | Diskuse

Jana Slaninová

Když tě obejme Ježíš

Pršelo, tma houstla a nohy v blátě vázly. Každým krokem, byly boty těžší, obalené návleky z bahnitého jílu. Les divoký, hustý. Nebezpečný. Blesky křižovaly tmu. Sem tam osvítily cestu, abych nespadla do výmolu a nezlomila si nohu.

23.11.2017 v 11:08 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 192 | Diskuse

Jana Henychová

Odřený nárazník - nová praktika zlodějů na řidiče aut?

Ťuk ťuk na okénko u auta... "Paní, máte odřený nárazník!!! Pojďte se podívat!" Pravděpodobně nová praktika zlodějů číhá na důvěřivce...

23.11.2017 v 10:38 | Karma článku: 30.33 | Přečteno: 1309 | Diskuse

Pokorná Mirka

Politická korektnost versus skutečnost

Vězeni se dříve říkalo korekce. Korekce jako náprava. Korektnost chápu jako správnost. Politická korektnost by tedy byla politická správnost. A tady je vidět, že jde o nějakou specifickou správnost.

23.11.2017 v 10:21 | Karma článku: 17.25 | Přečteno: 376 |
Počet článků 110 Celková karma 28.16 Průměrná čtenost 1194
Důchodce, pejskař, domácí kutil , zahradník


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.