Dyť ta jachta musela stát balík, a že pak nekrásnější věci jsou zadarmo

26. 03. 2017 22:30:19
Začátkem devadesátých let, hned po Sametovce, se u nás s cestovkami roztrhl pytel. Co dříve bylo skoro nemožné, najednou bylo velice jednoduché.

Stačilo hodit batoh s konzervami a spacákem na záda, podepřít to nějakou tou valutou, dřepnout si do autobusu a jelo se. Směry byly různé, ale jako suchozemci jsme většinově mířili k mořím.

„Jéé, moře,“ tehdy povstali všichni v autobusu a zvědavě koukali na vzdálenou modrou plochu, která se přerušovaně objevovala na obzoru mezi kopci. To už je skoro minulostí – škoda.

Stará Ešelka (autobus) odbočila z hlavní do hlubokého zálivu a my utrmácení dlouhou jízdou se vyvalili ven. Posedali jsme si na lavičky do stínu borovic a kochali se vůní moře s náruživostí, kterou dokáže pochopit jen suchozemec. Zátoka jak vystřižená z reklamního letáku. Odpolední vánek příjemně chladil a vlnky od něho pohupovaly bílou jachtou, která spala zakotvená u krátkého mola. Až na křik cikád bylo ticho, jen v lanoví u vrcholku stěžně cinkalo kování. Jachta je symbol volnosti a my baťůžkáři, poskládání po lavičkách, si ten osvobozující pocit užívali plnými doušky i s ní.

Netrvalo dlouho a paluba té bílé krasavice začala ožívat. Až mě překvapilo, kolik lidí se vyrojilo z kajut. Během chvilky na lodi začal mejdan. Z reproduktorů vyrazila po okolí popíková melodie, která křik cikád zahnala do role komparzu. Mladší část posádky rozpustile skákala do vody, starší posedali kolem stolu, od kterého se ozývalo cinkání příborů a osvěžující zvonění plných sklenic. Určitě jsem jim i trochu záviděl. Snad ani tak ne tu hojnost jejich stolu, protože i paštika namazaná na krajíc není vůbec špatná, ale spíše tu šanci, dnes být zde a zítra bůhví kde. Toho „kde“, jehož hranice tvoří jen naše fantazie a odhodlání.

Od lodi nás dělilo asi patnáct metrů a já si po chvíli chtěl přesednout na vzdálenější lavičku, protože jsem si v radovánkách jachetního luxusu připadal trochu jako vetřelec a trochu jako čumil.

„Ne, nikam nechoďte, mladý muži,“ povídá mi lavičková sousedka, která si nešikovně otvírá konzervu.

„Nechcete s tím pomoc, paní profesorko?“, nabízím svoje šikovnější ruce. Starší drobná dáma, která je z jiné party účastníků zájezdu a kterou její přátelé oslovují akademickým titulem, je ale palice dubová.

„Ne nechci, já tu konzervu zvládnu, jen jsem vám chtěla říct, abyste nikam nechodil, protože jste asi nepochopil, že sedíte v hledišti a ty tam na lodním jevišti pro nás právě hrají divadelní představení s názvem „Holoto, to koukáte, jak vypadá úspěch“. Pokrčil jsem rameny a než jsem nejistě připustil, že možná na tom něco bude, ona smířlivě a s úsměvem dodala. „Nemějme jim to za zlé, všichni jsme trochu exhibicionisté a každý úspěch potřebuje publikum, jinak to není ono.“

Dál jsme klábosili už na jiné téma, když do zátoky zamířila velká motorová jachta. Opatrně, až majestátně vplouvala do zálivu a pak se skoro zastavila. Ve své mohutnosti byla nepřehlédnutelná. I naši herci z plachetnice přerušili exhibici. Ani oni nedokázali skrýt svůj úžas, který snad byl ještě větší než náš, autobusových poutníčků. Jen paní profesorka, začtená do turistické brožůrky, neprojevila ani špetku zájmu.

Najednou kapitánovi té luxusní obludy jakoby ruplo v bedně. Přidal plný plyn a vypálil do lůna zátoky. Před pláží udělal prudký obrat a vyrazil na volné moře, zanechávajíc za sebou brázdu jak letadlová loď Enterprise. Námořníci z naší jachty, znalí co je vlnobití, skočili k prostřenému stolu, každý něco rychle pochytal, snad jen pár skleniček popadalo.

Dopadlo to dobře. Chvilku se ještě na palubě uklízelo, než kajuta pohltila poslední z posádky. I lodní Hi-Fi ztichlo a vrátilo prostor neúnavnému křiku cikád. Během krátkých minut se vše uklidnilo. Drobné vlnky zase kolébavě pohupovaly krásnou lodí, která pomalu jakoby usínala a přívětivý vánek plnil naše čichové buňky vůní moře, kterou mnozí z nás vnímali poprvé v životě.

„To je paráda,“ proběhlo mi hlavou.

„To je paráda, co pane kolego,“ přerušila naše mlčení paní profesorka, pasující mě na svého kolegu. „Je to svatá pravda, nejkrásnější věci jsou zadarmo.“

Autor: Zdeněk Kloboučník | neděle 26.3.2017 22:30 | karma článku: 14.04 | přečteno: 524x

Další články blogera

Zdeněk Kloboučník

„Ale dědo, kurva se neříká,...

...máš tu vnučky tak se ovládej, co z těch holek potom má vyrůst“, opře se do mě manželka pro moje prostořeké zaklení. Do nastalého ticha se po špičkách ozve odvážnější z potomků.

7.1.2024 v 15:03 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 598 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

I moje generace měla svoje důchodce

Žádná trága, bylo to normálka, tak proč je to dnes trochu jinak? Já si fakt nevzpomínám, že my, co jsme tehdy chodili hákovat, nadávali na ty, co měli odhákováno a užívali si důchod.

16.10.2023 v 11:19 | Karma článku: 36.64 | Přečteno: 1069 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Cikáni a gádžové

Nedávno na Interview TV24 byl hostem pan Patrik Banga. Bezesporu člověk s velkým renomé. V jednom mě ale překvapil, když na konstatování redaktora, že většinová společnost spíš straní Ukrajincům snad proto, že oni pracují?

11.8.2023 v 17:46 | Karma článku: 39.12 | Přečteno: 1790 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Pan prezident

Pan prezident se chová opatrně a diplomaticky. Tady připusťme, že asi musí, chce-li být hlavou nás všech. Přesto se někomu může zdát, že je to chvílemi jak u chytrý Horákyně, co dokázala bejt nahá i voblečená.

1.7.2023 v 18:09 | Karma článku: 25.88 | Přečteno: 639 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 316 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 503 | Diskuse
Počet článků 191 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1259

Důchodce na plnej úvazek

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...