Tuning za socializmu

14. 06. 2018 0:04:50
I my jsme si svoje auta za minulého režimu tunili, jen jsme tomu tak neříkali. Dnešní fandové do tuningu by se jen ušklíbli, a já se na ně nezlobím, i mně naskakuje úsměv při té vzpomínce.

Koupit si nový vůz nebylo vůbec jednoduché. Navštívit nějaký autosalón nešlo, protože žádný neexistoval. Já si to svoje první sehnal přes známého v třiasedmdesátém a prodejna byla v ohradě pod Balabenkou a cena třiačtyřicet táců. Byla to sněhově bílá Škoda 100 L s černou palubní deskou a sedačkami z perforované koženky. No, co vám budu povídat, paráda, ale chtělo to trochu vytunit.

Nejatraktivnější autodoplňky se sháněly v Tuzexu, to byl ten kšeft se západním zbožím, kde se platilo poukázkami. Kdo chtěl tehdy tunit na vyšší úrovni, musel si bony, tak se ty poukázky jmenovaly, někde pod rukou sehnat. Tam jsem si koupil, a to tehdy letělo, zelenkavou folii na horní okraj čelního skla a potah na volant. Někdo si ho omotával bužírkou, jako ten volant, to ale nebylo ono a určitě mi ten můj tuzexovej „bižůrkáři“ záviděli - možná. Těch valutových autodoplňků byla celá řada. Vzpomenu ještě nástavec na zapalovací cívku, který měl z motoru udělat něco jako turbo. Vliv na jeho výkon byl ale stejný, jako též tuzexový magnetický náramek, na zdraví naší babi.

Ty vychytávky, které nám nesměly v autě chybět, přicházely v jakýchsi módních vlnách a těžko se jim odolávalo. Opěrky hlav, řadící páka ve sportovním střihu, voňavý stromeček, samolepka evokující průstřely zadního skla, odkládací kapsy na přední dveře, lopatky na stěrače. Ale jo, přiznávám, až na výjimky to byly takové prkotiny, které z našich vytuněných aut časem mizely, aby uvolnily místo novým prkotinám. Na naší obhajobu musím říci, že my tenkrát na auto nekoukali jako na kuchyňskou kredenc, tehdy to byl miláček rodiny.

Chtěl jsem si ještě pořídit autorádio. Vzdal jsem to ale, protože policajti při kontrolách vyžadovali koncesionářské potvrzení. Vůbec policajti, tehdy esenbáci, to byla motoristická kapitola sama pro sebe. Každá jejich silniční kontrola hrozila malérem. Byli arogantní, šťouraví a se svými „pomocňáky“ se žlutou páskou PSVB, (Pomocná stráž veřejné bezpečnosti), obecně nenávidění. Projev malé úcty k nim, nebo křivý pohled nastartoval jejich chuť si vás vychutnat a v tom byli opravdu dobří.

Pro později narozené si dovolím malou orientační vsuvku. V těch dobách u nás policie neexistovala. „Policie“, to bylo skoro sprosté slovo, protože ona v Americe mlátila černochy a za naší První republiky střílela do dělníků. O pořádek se proto v rudých dobách starala Veřejná bezpečnost, přesněji Sbor národní bezpečnosti, tedy SNB a tak tehdejší policajti byli esen(m)báci. Oslovovali jsme je pane, nebo soudruhu esembéé a oni na to slyšeli. Ne fakt, to si nedělám srandu. Dalo se také požít jako pojmenování orgán státní moci, ale protože orgán má v češtině také nehezký význam, používali jsme tento termín my bezmocní proti mocným jako úlevu a to v té nejhrubší formě. Prostě esembáci byli krajně neoblíbení a jedinou naší obranou bylo jim lát do těch orgánů a vymýšlet na ně vtipy, a že jich bylo.

Ale abych jen nenadával. Benzín stál dvě koruny, zimní nebo letní gumy nikdo neřešil, dětské sedačky neexistovaly, stejně jako stanice technické kontroly. A také nebyly náhradní díly. Jít si nějaký koupit do Mototechny na Náměstí republiky, znamenalo vystát si dlouhou frontu, aby člověk po půlhodině přešlapování slyšel to známé „nemáme“.

No vidíte, už zase hudrám. Než skončím tak něco pozitivního. Mému tátovy, tehdy starýmu šoférovi, který celý život vrakařil s předválečnými auty se moje bílá Škodovka líbila. Stěžoval si ale, že se do ní blbě nasedá a vzpomínal na svého mohutného Renaulta Primaquatera. Dnes, když už mám tátovy léta jsem si na něho tuhle vzpomněl, když jsem se soukal do Hondy mého syna a ruplo mi v zádech. Auto dlouhý jak Lovosice, všechno je fakt hodně nóbl, ale sedí se v tom jak v ponorce. Při vystupování se mi houser znovu zakousnul do zad tak, že jsem do oken odjíždějícího Nautilusu děkovně mával v hlubokém předklonu.

Auťáky se strašně změnily, co ale zůstalo, že šofírky zamortizované fůrou křížků na zádech, stejně jako dříve, už nikdo vytunit nedokáže.

Autor: Zdeněk Kloboučník | čtvrtek 14.6.2018 0:04 | karma článku: 20.38 | přečteno: 563x

Další články blogera

Zdeněk Kloboučník

Že Masaryk neležel v žaludku jen komoušům, je pro mě trochu novinka

Bolševici tatíčka Masaryka neměli rádi, protože prý nechal střílet do hladovějících dělníků a to se přeci nedělá.

29.10.2018 v 18:26 | Karma článku: 23.80 | Přečteno: 926 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Že muži chodí ozbrojeni, patří v tamních oblastech k jejich kultuře

Tak se kdysi zastala pracovnice v jednom z detenčních zařízení svých klientů, když se provalilo, že migranti krom mobilů nosí u sebe zhusta i nože.

17.10.2018 v 7:08 | Karma článku: 35.47 | Přečteno: 1213 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Paní Kateřina Valachová pod svými blogy nediskutuje

„Tady máte mojí pravdu a tu svojí si nechte,“ dalo by se volně přeložit. Nevyčítejme jí to, dělá to přesně tak jako ti ostatní „neomylní“, co si zde dělají svoje PR a co se zpátky snaží vlézt oknem, když už byli dveřmi vyhozeni.

14.9.2018 v 6:48 | Karma článku: 33.37 | Přečteno: 1194 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Taky vás to někdy napadlo, když odemykáte

... jak je fajn, že ten klíč co vytáhneme z kapsy, pasuje do zámku, že odemkne dveře, které nám otevřou domácí náruč, kde je teplo a světlo, prostě domov.

12.9.2018 v 6:41 | Karma článku: 17.00 | Přečteno: 486 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Majová

Tohle mi neříkej, tak blbá nebyla ani Tamara

Mám kadeřnický rituál. V přesném čase, na přesném místě, v pravidelném intervalu. Barva na vlasy, na alobalové růžky bych mohla přijímat signály z oběžné dráhy (kdybych ovšem chtěla), šálek kávy a hromádka pitomoučkých časopisů.

13.11.2018 v 18:05 | Karma článku: 6.61 | Přečteno: 137 | Diskuse

Michal Pohanka

Zoufalci píšou bestseller

Prioritou "firmy" ABC není vydávat knihy, jejím hlavním zájmem je prodávat iluze o možném vstupu do VIP světa literatury ubožákům, kteří se na chiméru spisovatelství obsedantně zafixovali.

13.11.2018 v 16:42 | Karma článku: 9.21 | Přečteno: 419 | Diskuse

Viktor Švub

Kam s ním?

Pár otázek na téma „škola, vzdělávání, učitelé, žáci a rodiče“. Úvodní článek k sérii, která by měla rozproudit diskuzi o našem školství i mimo specializované servery.

13.11.2018 v 16:20 | Karma článku: 4.62 | Přečteno: 203 | Diskuse

Libuše Palková

Tam já nejdu, tam jsou nějaký nahatý paní

Ráda si občas zajdu do sauny, a zejména podzimní a zimní plískanice přímo vyzývají k tomu, aby se člověk pořádně prohřál a zrelaxoval. Zvýší se tím imunita a celkově ozdraví organismus tím, že ze sebe vypotíte různé škodliviny.

13.11.2018 v 16:05 | Karma článku: 16.38 | Přečteno: 883 | Diskuse

David Vlk

A co na to náš prezident Miloš Zeman?

"A je to vážné?" Zeptal se velký státník, típl toho dne již dvacátou Startku o čalounění historického křesla.

13.11.2018 v 14:13 | Karma článku: 29.19 | Přečteno: 1014 | Diskuse
Počet článků 132 Celková karma 27.41 Průměrná čtenost 1161
Důchodce, pejskař, domácí kutil , zahradník

Najdete na iDNES.cz