Šťastná generace
Ale odvážím se ohlédnout a zvolím tu nejhezčí etapu – dětství.
V době našeho narození válečné šílenství ještě doznívalo, ale v našem vnímání už jen v ozvěnách. Přestože se následně psala temná padesátá léta, my socialistický potěr jsme to obecně přijali jako normu, bylo to „normálka“. Nošení pionýrských šátků mělo asi stejný význam jako čtvrtka s nápisem „demise“ v rukou dnešních prvňáčků.
K dětství patří mlsání a i když se to se současnou nabídkou nedá srovnat, o nic jsme nepřišli. Od černých karamel „Donbasek“ jsme měli černý pusy stejně jako od oblíbených pendrků. Cucavých sladkostí bylo nepřeberně a když náhodou došly, u babičky ve špajzu na niti visely ještě křížaly, ale chutnaly i připálené bramborové lupínky z rozpálených kamen. Čokoláda byla vzácná, ale byla. Co jsme však citelně postrádali, to byly žvýkačky. Žvejky z Tuzexu (prodejna se západním zbožím) byly tehdy ve světě uličníků a uličnic, velká vzácnost. Kdo tenkrát „žvejkal“, byl hodně in. A tak často v partě dětí zaznělo „hele, dej mi žvejknout“, nebo prosba o podělení se, „srabe, dej mi čída“.
Ani pohádkový svět nám nebyl upřen. Předválečná vydání od Boženy Němcové s realistickými ilustracemi nechyběly v žádné knihovně. Pak, pravda, přišly i ruské bajky. Nepřehlédnutelný byl vousatý bohatýr Ilja Muromec. Kdyby neměl přilbici a místo na koni seděl na lavičce, dnešní potěr by ho šacoval na bezdomovce. V padesátých létech ale houmlesáci nebyli a tak v našich očích mohl být i pohádkovou postavou. Ještě než do našeho světa kouzel a divů v polovině dvacátého století vstoupil výrazný vetřelec, po obědě jsme usedali u rádia k nedělní pohádce. To se nesmělo vynechat.
Ten výše zmíněný vetřelec byla televize a pro nás děti, klubíčka pohádek Štěpánky Haničincové. První televizní přijímač bylo vlastně rádio, které na jedné straně mělo obrazovku možná menší, než je náš netbook. Vše černobílé a kvalita?, no škoda inkoustu.
Nezlobím se na sudičky, co stály u našich postýlek, že v jejich nabídce nebyly počítače, mobily a spousta jiných, tehdy nepředstavitelných věcí. Ne, ony na nás nešetřily, jejich nabídka byla opravdu pestrá. Rybníky na koupání, ulice bez aut, půdy plné záhad, ale hlavně volnost, volnost která učí k samostatnosti. Každý můj vrstevník přikývne, že za ta desetiletí se svět hodně změnil, ale také, že něco zůstalo. Vidím to u našich vnoučat. Když přijedou k nám za babi, chalupa i zahrada je jim malá a my s manželkou cítíme, že do jejich světa začínáme patřit, ale tak jak jim roky přibývají, čím dál tím méně. Pomalu jen jako kompars.
To, že jsem nazval svojí generaci jako šťastnou, tentokrát pramení z mého staromilství jen okrajově. Je tu něco daleko významnějšího pro toto ohlédnutí. Výše zmíněné sudičky nám přisoudily unikátní příležitost, život v relativně klidné době. Ty dvě krvavé války, co si museli prožít moji rodiče i prarodiče, ty známe my, ze šťastné generace, jen z doslechu. Přál bych všem současným i budoucím, aby jejich osudy, stejně jako nám, nepočmárali zloději obyčejného člověčenství se svými šílenými válečníky.
Zdeněk Kloboučník
„Ale dědo, kurva se neříká,...
...máš tu vnučky tak se ovládej, co z těch holek potom má vyrůst“, opře se do mě manželka pro moje prostořeké zaklení. Do nastalého ticha se po špičkách ozve odvážnější z potomků.
Zdeněk Kloboučník
I moje generace měla svoje důchodce
Žádná trága, bylo to normálka, tak proč je to dnes trochu jinak? Já si fakt nevzpomínám, že my, co jsme tehdy chodili hákovat, nadávali na ty, co měli odhákováno a užívali si důchod.
Zdeněk Kloboučník
Cikáni a gádžové
Nedávno na Interview TV24 byl hostem pan Patrik Banga. Bezesporu člověk s velkým renomé. V jednom mě ale překvapil, když na konstatování redaktora, že většinová společnost spíš straní Ukrajincům snad proto, že oni pracují?
Zdeněk Kloboučník
Pan prezident
Pan prezident se chová opatrně a diplomaticky. Tady připusťme, že asi musí, chce-li být hlavou nás všech. Přesto se někomu může zdát, že je to chvílemi jak u chytrý Horákyně, co dokázala bejt nahá i voblečená.
Zdeněk Kloboučník
Casanovou na starý kolena
Umění balit holky se v partě kluků a později chlapů, už od puberty vždycky cenilo. Kdo to uměl, stál na vyšším šprinclíku hierarchistických štaflí začínajících mistrů světa.
Zdeněk Kloboučník
Zalezte do kouta a šoupejte nohama
To údajně řekla paní Pekarová Adamová na adresu opozice. Možná se věřilo, že tento arogantní výrok šéfky dolní komory vyšumí tak, jak časem získá zkušenosti z vrcholný politiky.
Zdeněk Kloboučník
Programová archeologie naší telky
Ne, vůbec jí nechci kárat a přiznávám, že na některý ty vykopávky kouknu rád. Určitě tím, že mě to vrací do mladých let.
Zdeněk Kloboučník
Proč by nemohl bejt generál hlavou státu?
Dyť už to tu bylo a přiznejme si, že vojenskej mundůr sluší každýmu. Může to bejt třeba úplnej pitomec, ale uniforma dokáže divy. Třeba takovej armádní generál Čepička, v podstatě šedá ouřednická myš, ale věděl jak na to.
Zdeněk Kloboučník
Vobvazujte se štípkové kvítkové, příde na vás mráz, poseká vás
Na Chodsku na Štědrý den dopoledne byl takový zvyk, obvazovat kmeny ovocných stromů provázkem. K tomu patřil popěvek, nebo spíše říkanka uvedená v nadpisu.
Zdeněk Kloboučník
Pane Volodymyre
Pane Volodymyre, možná vyhrajete válku, a já vám to přeju, ale v některých oblastech prohrajete mír.
Zdeněk Kloboučník
Prázdnin se nebojíme, máme přeci babi
Prarodičem, tedy dědou, jsem už 27 let. Potěr pomalu dorůstá, mohu se tedy ohlédnout. Na začátek téhle role si přesně pamatuju. Kamerou natáčím miminko v peřince.
Zdeněk Kloboučník
To by se musel stát zázrak, aby Ukrajina Rusy vyhnala
To zaznělo od Jiřího Čunka, který je známý tím, že dokáže nahlas říct i to, co se zrovna moc nenosí. Něco v tom smyslu začíná rezonovat i mezi mocnými na Západě, že totiž by Ukrajina měla začít jednat.
Zdeněk Kloboučník
„Hele, dva chlapi a voni se držej za ruce“,...
...špitnu k manželce, když spěcháme přes náměstí do banky. „Co je na tom špatnýho, že se dva mají rádi“, nečekaně odsekne žena. „Podívej se kolem, kolik dvojic to dnes dokáže.
Zdeněk Kloboučník
Zavři už konečně tu svojí nevymáchanou klávesnici
Někdy mi takový apel přímo křičí zpoza diskuzních řádků pod blogem. Možná míváte i vy podobný pocit, že se snad chvílemi nacházíme na pavlači nebo v šenku čtvrtý cenový.
Zdeněk Kloboučník
Brusel je nahej
Když vám někdo nabídne, že si na vás půjčí balík, a ty vaše prachy, až to zúřaduje, vám potom bude posílat s instrukcí, co si máte koupit, pošlete ho okamžitě ke všem čertům.
Zdeněk Kloboučník
Vašku, nechoď s pány na led, měli si říct Piráti
Tak oni si na to trochu i majzla dali. No asi jo, když do party, byť zváni, nechtěli jít s těmi echt provařenými (ODS, KDU a Topka). Ale podcenili Starosty.
Zdeněk Kloboučník
Někteří hrdinové umírají dvakrát (Emil Zátopek, legenda bez charakteru)
Většinu z nás životem provázejí vzory, které si svobodně volíme. Hrdinové našeho dětství byli z počátku bojovníci. Rytíř Bajaja, ruský bohatýr Muromec a s nimi mnoho dalších, co časem museli uvolnit místo nově příchozím.
Zdeněk Kloboučník
„Jednou nebudeš vědět co s prachama,“ zašeptala sudička do kolíbky, a tak se i stalo
Možná to tak nějak bylo, když se v prosté chodské chalupě pod Haltravou v roce 1911 narodila moje teta Eliška.
Zdeněk Kloboučník
Seriál Černí baroni jako recyklát
„Chybí příběhy, tak se občas točí i to, co už bylo natočeno,“ konstatoval u Karla Šípa film. kaskadér pozvaný do pořadu Všechnopárty.
Zdeněk Kloboučník
Ty atomky nejsou Rusů, pane Havlíčku, ty jsou naše
To řekl v Událostech poslanec Jurečka a já jen přikývnul. Ano, naše JE jsou naším majetkem a obsluhuje je už druhá generace českých techniků a myslím, že na výbornou.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |