Poslední dobou hodně letí francouzký nebo westernový fosilie. Ty český mě ale berou víc. Asi nostalgie až tak, že socialistická nalejvárna neva, spíš budí úsměv. Ne, nejsem milovník starejch pořádků, ale jsem odkojenej biákem Bořislavka, kam jsme chodili „lízat plátno“ do první řady. Lístek stál korunu a za druhou kačku byly dvě kokosový Eskyma z bufetu a z Hanspaulky to bylo jen kousek.
Může se dnes někdo mračit, ale i my jsme měli tehdy svoje hrdiny a nevadilo, že měli rudý hvězdičky na čepici. Taková byla doba. Třeba pan Cupák v roli pohraničníka, jak s vlčákem Bojarem chránil naší západní hranici. Nebo Rudá záře nad Kladnem. To bylo trochu blbý, ale hrál tam oblíbený pan Bek s paní Chramostovou. Pan Bek zářil nejen nad Kladnem, ale taky v komedii Florenc 13,30 a s ním roztomilý pan Effa, který se v příběhu jmenoval Koníček. Panem Koníčkem zůstal pro nás i v dalších filmech.
Ani o horory jsme nepřišli. Takovej Král Šumavy, to už jsme měli nervy na drátku. Nebo detektivky. Tam mi vytane Karel Höger. V esenbácký uniformě s hvězdičkama mu to slušelo náramně. Stačilo pár detektivek a nám bylo jasný, že naší bezpečnosti neunikne ani myš. A s imperialistickejma tajnýma službama, to si naši rozvědčíci hráli jak kočka s myší. Tak jasně, byla to propaganda, ale někteří museli být opravdu dobří, aj na Hrad to dotáhli.
To jen hodně namátkou pro moje přesvědčení, že filmový archivy musí praskat ve švech. Je dobře, že naše veřejnoprávní má i ve svých hubených létech kam šáhnout. Přestože výběr, i tématicky, je velkej, poslední dobou se zdá, že televizní archeologové paběrkujou. Někdo nad nimi asi drží ideovou laťku a vypadá to, že na trezory pro filmový cívky, je i naše demokracie krátká.
Umění není zadarmo. Přesto se zatím nezdá, soudě dle pozdravů z exotických destinací, že dnešní angažovaní umělci finančně trpí. Prezident Zeman sice tvrdí, že nejlepší umělec je ten hladovej, a možná to i bejvávalo, aj můj děda říkával, že má hlad jak hérec.
Přimlouvám se, aby na Kavčích horách našli odvahu a dali padáka ideovým inkvizitorům typu jako byl Franz Boblig z Kladiva na čarodějnice, nebo ať nechodíme daleko (17 stol.) Josef Urválek. Oba, Franta i Pepa študovaný lidi v paragrafech, žádný vořezávátka. Jasně, dnes už jen historický postavy, jenže bacha, historie se prej opakuje.
