Snad to uřeknutí bylo i lidsky pochopitelný v euforii z vyhraných voleb. Jo, zapadlo to - možná. Asi jí někdo poradil, „Markétko, máš recht, ale musíš volit formu. Podívej na premiéra, v podstatě říká to samý, ale punc slušňáka si úspěšně pěstuje. Než spustíš z kazatelny, rozpřáhni ruce s otevřenejma dlaněma k věřícím. Tohle objímající gesto funguje víc než ostrá slova. Nebo podívej, pan Jurečka, ten zase spíná ruce jako by se modlil. Evokuje to pokoru, určitě je to pro něj, jak on říká, klíčový, a lidi to berou. Uznej, Markétko, že příliš silná slova znějí často přehlíživě. Podívej, co se nám všechno s novou politickou kulturou podařilo prosadit. Jo, chvilkama to dře, ale pár hulákalů po náměstích, to jsou jen štěkalové, ale karavana jede dál.“
Tak to bývá. Arogance oblečená do slušných a slušivých slov, vroucně rozpažených rukou, či pokorně sepjatých dlaní, pomalu a nenápadně graduje. Vnímavějším pochybovačům možná neuniklo, že nevhodný apel předsedkyně parlamentu je stále přítomen, a i z nastolený nový politický kultury vykukuje, jak sláma z buranovejch bot.
Těch, co se na vládu mračí určitě přibejvá. To šoupejte nohama, ač po Václaváku nevyslovené, přímo křičí z vládních institucí. Dav pomatenců na náměstí nestojí ani za komentář (premiér Fiala), zástěrka ruské propagandy (ministr vnitra), ničitelé na náměstích (prezident).
Názory z manifestace ani nestály za seznámení veřejnosti od naší státní telky. My v podstatě nevíme, co na Václaváku zaznělo, ale měli bychom to odsoudit, jak vyzval pan Moravec ve svých Otázkách. Paralyzování státních institucí, ale jo, pane Václave, já bych to taky odsoudil, ale jak mám něco odmítnout, když jsem to neslyšel. Ti dříve narození určitě zvednou obočí, no tohle tady už bylo s Chartou 77. To byl, dle vládnoucích, pamflet kdysi sesmolenej rozvraceči a zaprodanci.
Doufám jen, že si naše věrchuška nesezve umělce do Národního k manifestačnímu odsouzení toho, co v podstatě nikdo neslyšel. Jasně, to je blbost, ale trochu si v nadsázce rejpnu. Jestli jo, tak úvodní slovo k našim umělcům, co jsou, jak říkají, svědomím národa, bude mít určitě paní Holubová.
Za „šoupání nohama“ se tehdy na paní Pekarovou Adamovou mračil pan prezident. Možná prognostik viděl dál než my, co jsme jen tápavě krčili rameny. Určitě nám to patří. Systémově je to v naprostým pořádku. Pětikoalici jsme si zvolili ve svobodných volbách, ale kdo z nás tehdy tušil, že z předvolebních slibů se dá udělat cár papíru, a nikdo se ani nezačervená.
Přiznávám, že šéfka našeho parlamentu nepatří k mým oblíbeným politikům, ale v záplavě vládního pokrytectví, její slova zní otevřeně. Za „zalezte do kouta a šoupejte nohama“, obsahově se nám nemusí líbit, ale upřímnost se političce nedá upřít.
