Pionýři, pionýři, malované děti...
……….. na slunci hóří,
jako rozkvetlý vlčí mák
a po celém kraji letí píseň
za skřivánkem vzhůru do oblak.
My tomu tehdy v těch počátcích věřili až tak, že možná i ten skřivan v oblacích měl rudou barvu. Tyto namátkou vybrané písně byly tak trochu oficiální, ale jednu, a také s ideovým nábojem, jsme přijali za svou a udělali jsme z ní skoro odrhovačku. Jmenovala se „Chodím po Broadwayi hladov sem a tam“. Měla jednoduchý text s chytlavým refrénem, kterému jsme za „jou jou jupi, pro pobavení, přidali „pes má chlupy“.
Zpívala se všude, u táboráku, na výletech i čundráci jí měli v repertoáru. Byl to vlastně protestsong, který pojednával o hladovém tátovi bloumajícím po newyorském bulváru. V textu si stěžuje, že jeho děti mají stále hlad a že mu zlí kapitalisti nechtějí dát práci, protože má černou kůži.
My, socialistický potěr, ač jsme většinou zatím žádného černouška a ani kapitalistu neviděli, jsme z tisku a plakátů dobře věděli o co jde a jak oba vypadají. Afričan na obrázcích, téměř s postavou Schwarzeneggera, trhal okovy a ze svého Černého kontinentu vyháněl vyžraný kapitalistický otrokáře, kterým při tom úprku padaly dolary z kapes, z hlav cylindry a v hubě jen taktak udrželi doutník.
Přiznávám, že nás ta ideovost moc netáhla. Prožívali jsme to s dětskou naivitou a tím spíše, že jsme věděli, že my už budeme žít v komunismu, který bude stejně tak šťastný a bezstarostný jako naše dětství.
Léta plynula dál. Ten socialismus začal trochu drhnout. Rudá barva v textech pomalu bledla a nás začaly bavit jiné písně. Z jedné jsme se dozvěděli, že Kristýnka má paže jako portugalské hedvábí, jiná nám prozradila, že na silnici do Prášil, jeden mladý cestář žil.
Pak přišly písničky ze Semaforu. Texty měly poetické i vtipné, melodie originální. Pro svojí nesmírnou popularitu odsunuly ty „pokrokové“ do nenávratna. Snad jen ten hladový s černou kůží z Broadwaye v našich zpěvnících zůstal, ale už to nebyl černoch, ale Afroameričan.
Budovatelské škváry mě chytily ještě na vojně, jak jsem o tom kdysi napsal zde. Tam se ta oddanost k socialismu dala přikázat befelem, ale to už jsem opravdu věřil, že je to naposled. Nebylo.
V sedmdesátých letech v rámci politické normalizace komouši opět přitáhli šrouby a začalo se blbnout znovu. Umělci, kteří do té doby hráli na horní palubě a nebyli-li ochotní se chovat konformně k novým pořádkům, dostali stopku a na jejich místa vylezli ti z podpalubí. Jen se dalo vrtět hlavou s čím byli někteří ochotní vystoupit na pódium. Korunu tomu dal jeden z nižší paluby, který zazpíval vyznání lásky a obdivu našemu agentu Minaříkovi, kterému se podařilo vniknout do struktur „štvavé vysílačky“. Ten škvár se jmenoval „Dopis Svobodné Evropě“, a tak jen krátká ukázka.
Díky Vám! Díky Vám chlapíku statečný
za Vaší odvahu, rozum a sílu,
Vy jste náš kapitán – oni jsou zbyteční
přidal jste blankytu do křídel míru.
Do pupku hadího jim kapitán hrábl
a sedm let vypájel prolhanou žluč.
Ty, „svobodný rádio“ už ti dech zchladl,
od našich hrdinů pravdě se uč.
Nad naší hranicí nebe je čisté,
nechceme stanici s nápisem „Hnůj“.
Uřvi si bránici, ty špinavé klíště,
nepleť se do veršů „Kde domov můj“.
No nic.
Písničky nás provází celý život. Některé zapadnou, z jiných se stanou věčně zelené, jiné zmizí, aby se zase vrátily. Možná se vrátí i ta „Chodím po Broadwayi hladov sem a tam“. Jen se zaktualizuje trochu text, kde newyorský bulvár nahradí některý z evropského velkoměsta. Ten bloudící přestane časem být imigrant či černoušek, a stane se z něj Afroevropan. To ale asi nebude stačit. I my jsme v rámci korektnosti jedno naše menšinové etnikum přejmenovali, a kdo po dvaceti letech může říci, že to pomohlo.
Mohu se samozřejmě mýlit, no ale koukněme přes Atlantik. Amíci ten multikulturismus řeší už 150 let a zatím to pořád není vono.
Zdeněk Kloboučník
„Ale dědo, kurva se neříká,...
...máš tu vnučky tak se ovládej, co z těch holek potom má vyrůst“, opře se do mě manželka pro moje prostořeké zaklení. Do nastalého ticha se po špičkách ozve odvážnější z potomků.
Zdeněk Kloboučník
I moje generace měla svoje důchodce
Žádná trága, bylo to normálka, tak proč je to dnes trochu jinak? Já si fakt nevzpomínám, že my, co jsme tehdy chodili hákovat, nadávali na ty, co měli odhákováno a užívali si důchod.
Zdeněk Kloboučník
Cikáni a gádžové
Nedávno na Interview TV24 byl hostem pan Patrik Banga. Bezesporu člověk s velkým renomé. V jednom mě ale překvapil, když na konstatování redaktora, že většinová společnost spíš straní Ukrajincům snad proto, že oni pracují?
Zdeněk Kloboučník
Pan prezident
Pan prezident se chová opatrně a diplomaticky. Tady připusťme, že asi musí, chce-li být hlavou nás všech. Přesto se někomu může zdát, že je to chvílemi jak u chytrý Horákyně, co dokázala bejt nahá i voblečená.
Zdeněk Kloboučník
Casanovou na starý kolena
Umění balit holky se v partě kluků a později chlapů, už od puberty vždycky cenilo. Kdo to uměl, stál na vyšším šprinclíku hierarchistických štaflí začínajících mistrů světa.
Zdeněk Kloboučník
Zalezte do kouta a šoupejte nohama
To údajně řekla paní Pekarová Adamová na adresu opozice. Možná se věřilo, že tento arogantní výrok šéfky dolní komory vyšumí tak, jak časem získá zkušenosti z vrcholný politiky.
Zdeněk Kloboučník
Programová archeologie naší telky
Ne, vůbec jí nechci kárat a přiznávám, že na některý ty vykopávky kouknu rád. Určitě tím, že mě to vrací do mladých let.
Zdeněk Kloboučník
Proč by nemohl bejt generál hlavou státu?
Dyť už to tu bylo a přiznejme si, že vojenskej mundůr sluší každýmu. Může to bejt třeba úplnej pitomec, ale uniforma dokáže divy. Třeba takovej armádní generál Čepička, v podstatě šedá ouřednická myš, ale věděl jak na to.
Zdeněk Kloboučník
Vobvazujte se štípkové kvítkové, příde na vás mráz, poseká vás
Na Chodsku na Štědrý den dopoledne byl takový zvyk, obvazovat kmeny ovocných stromů provázkem. K tomu patřil popěvek, nebo spíše říkanka uvedená v nadpisu.
Zdeněk Kloboučník
Pane Volodymyre
Pane Volodymyre, možná vyhrajete válku, a já vám to přeju, ale v některých oblastech prohrajete mír.
Zdeněk Kloboučník
Prázdnin se nebojíme, máme přeci babi
Prarodičem, tedy dědou, jsem už 27 let. Potěr pomalu dorůstá, mohu se tedy ohlédnout. Na začátek téhle role si přesně pamatuju. Kamerou natáčím miminko v peřince.
Zdeněk Kloboučník
To by se musel stát zázrak, aby Ukrajina Rusy vyhnala
To zaznělo od Jiřího Čunka, který je známý tím, že dokáže nahlas říct i to, co se zrovna moc nenosí. Něco v tom smyslu začíná rezonovat i mezi mocnými na Západě, že totiž by Ukrajina měla začít jednat.
Zdeněk Kloboučník
„Hele, dva chlapi a voni se držej za ruce“,...
...špitnu k manželce, když spěcháme přes náměstí do banky. „Co je na tom špatnýho, že se dva mají rádi“, nečekaně odsekne žena. „Podívej se kolem, kolik dvojic to dnes dokáže.
Zdeněk Kloboučník
Zavři už konečně tu svojí nevymáchanou klávesnici
Někdy mi takový apel přímo křičí zpoza diskuzních řádků pod blogem. Možná míváte i vy podobný pocit, že se snad chvílemi nacházíme na pavlači nebo v šenku čtvrtý cenový.
Zdeněk Kloboučník
Brusel je nahej
Když vám někdo nabídne, že si na vás půjčí balík, a ty vaše prachy, až to zúřaduje, vám potom bude posílat s instrukcí, co si máte koupit, pošlete ho okamžitě ke všem čertům.
Zdeněk Kloboučník
Vašku, nechoď s pány na led, měli si říct Piráti
Tak oni si na to trochu i majzla dali. No asi jo, když do party, byť zváni, nechtěli jít s těmi echt provařenými (ODS, KDU a Topka). Ale podcenili Starosty.
Zdeněk Kloboučník
Někteří hrdinové umírají dvakrát (Emil Zátopek, legenda bez charakteru)
Většinu z nás životem provázejí vzory, které si svobodně volíme. Hrdinové našeho dětství byli z počátku bojovníci. Rytíř Bajaja, ruský bohatýr Muromec a s nimi mnoho dalších, co časem museli uvolnit místo nově příchozím.
Zdeněk Kloboučník
„Jednou nebudeš vědět co s prachama,“ zašeptala sudička do kolíbky, a tak se i stalo
Možná to tak nějak bylo, když se v prosté chodské chalupě pod Haltravou v roce 1911 narodila moje teta Eliška.
Zdeněk Kloboučník
Seriál Černí baroni jako recyklát
„Chybí příběhy, tak se občas točí i to, co už bylo natočeno,“ konstatoval u Karla Šípa film. kaskadér pozvaný do pořadu Všechnopárty.
Zdeněk Kloboučník
Ty atomky nejsou Rusů, pane Havlíčku, ty jsou naše
To řekl v Událostech poslanec Jurečka a já jen přikývnul. Ano, naše JE jsou naším majetkem a obsluhuje je už druhá generace českých techniků a myslím, že na výbornou.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |