Dokud varovná světla budou jen mžourat, pod vlaky budeme umírat dál

Věřím tomu, že devět z deseti řidičů, co vjedou na železniční přejezd přes výstražné znamení, světla přehlédli.

Jasně, nevěnování se řízení, jak jednoduché vysvětlení. Jenže tací jsme my ve své nedokonalosti a lepší to určitě nebude. 

Řídíme, posloucháme rádio, povídáme si s ostatními, něco i spolkneme, občas se otočíme k dětem, abychom je srovnali. Naše auto polyká kilometr za kilometrem a ten fofr je trochu až konejšivý. No a pak už stačí jen málo nepozornosti a my se octneme ve špatné chvíli na špatném místě. 

Při prudkém slunečním světle mají blikající varovná světla na železničním přejezdu intenzitu bludiček a ta se, při troše nepozornosti, přehlédne.

Zdá se, že většina nehod se stává za denního světla, v noci jsou semafory nepřehlédnutelné. Možná Dráha takovou statistiku, která to potvrzuje vede, já jen vystřelil od boku. 

Věřím tomu, kdyby Dráhy vyměnily ve varovných světlech žárovky, co máme každý v kuchyni, za výkonná blesková světla, umíralo by se méně.