Já mám na příslušníky SNB jen dobré vzpomínky. Když mě zastavili, mohli se samou ochotou přetrhnout. Ono nás, devatenáctiletých, nebylo za volanty zrovna moc.

Taky jsem si na autě něco dělal sám, třeba předělal Š 1000 na Š 100 a motor z obsahu cca 1000cm3 na 1100cm3, zadní křídlo, auto jsem si stříkal podle časopisů, kde naší sportovní jezdci postávali u svých závoďáků. Autosalony nebyly, ale byly Mototechny, kde se prodávaly automobily(nejen náhradní díly) a tam vozidla měli vystavené. Takže prohlídnout jste si je mohl.

Máte pravdu, kouknout jsme se mohli, s koupí to už bylo složitější. To nebyly jen auťáky, bylo toho nepřeberně. Tehdy se tomu říkalo "úzkoprofilové zboží", no a my to přijímali jako všeobecnou normu. Díky za příspěvek.

To byly časy.

Nejlevnější auto bylo za 20 průměrných platů a na pořadník

Mohl jste si koupit auto z druhé ruky. Mojí rodiče si takto koupili(už dříve) Aero Minor 600. Moje nejkrásnější vzpomínky z mládí.

Miloval jsem PS VB. Oni buzerovali i cyklisty i chodce...většinou zakomplexovaný dědula s páskou na rukávu a vedle něj policajt.

Jeden z jejich názvů byl "don debilio amatero"

"Milovali" jsme je všichni. Nikdy jsem nepochopil jejich motivaci, snad jen, že ta páska na rukávu fungovala jako nástavec na pinďoura. Překvapilo mě, že něco podobnýho mají v Kanadě. Byl o tom zde i blog, který přišel ze zámoří.

Přeju hezkej den.

Jenom upřesnění. Veřejná bezpečnost byla uniformovanou složkou Sboru národní bezpečnosti. Tedy přesně naopak než jak máte uvedeno